Bratislava 14. března

Je krátce po poledni. Na náměstí SNP v centru Bratislavy, kam je ohlášena manifestace k 52.výročí založení Slovenského štátu, se houfují první hloučky. Památník SNP v horní části náměstí je polepen výzvami a podpisovými archy. Prostranství zdobí slovenské vlajky a transparenty „Za sebaurčujúce Slovensko, štátne samostatné - plne suverénne“, „Kompetencie - presun dlhov a problémov z federácie na republiky“, „Mikloško predal Slovensko za misu halušiek“.

Mladík zastupující Matici slovenskou rozdává letáčky s prázdnou rubrikou pro jméno a rodné číslo: „Týmto odovzdávam svoj hlas za utvorenie samostatného štátneho útvaru Slovenská republika.“ Všude leží štosy letáků; některé z nich pocházejí ze zahraničí a jsou většinou podepsané Kanadskou slovenskou ligou a Zahraničnou Maticou slovenskou. „Havel chce asimilovať Slovákov a stať sa prezidentom celej Európy,“ vykřikuje jeden řečník. Hovoří se o „slobodomurároch a siónských mudrcoch“, o 35 tisících Židech, kteří chtějí prý zaplavit Slovensko. Rozdává se Zmena, fašistický týdeník Slovák (s fotografiemi a proslovy Tisa) a podobná periodika.

Krátce po poledni přijíždí z Trenčína na Bratislavský hrad prezident Havel. Nejprve jedná s ekonomickými ministry. Posléze přijímá členy původního studentského stávkového výboru z listopadu 1989, zástupce časopisu Echo a studentského parlamentu. Návštěva je domluvena několik měsíců předem. Dnes je ale řeč především o názoru bývalého stávkového výboru na politickou situaci na Slovensku a především o vystoupení šéfredaktora Echa Milana Žitného v úterních televizních Událostech a komentářích, o jeho článku v Respektu č.11 i o podrobných materiálech, které přineslo poslední číslo Echa pod titulkem „Ľavicovým pučom za samostatnosť“.

Během dne se stupňuje hysterická kampaň proti Žitnému v rozhlase (stanice Československo) i jiných médiích. Kruh se prý uzavírá, redaktory Echa jsou mladý Gál a Bútora, Echo prý vydává Charta 77. Bratislavský Večerník, který se považuje za neutrální list „všetkých Bratislavčanov“, píše, že Žitný vypadal v televizi „zfetovaný“.

Nech žije Tiso!

Je šestnáct hodin, prostranství před památníkem SNP se začíná zaplňovat. Z okolních ulic se valí vlajkonoši, většinou velmi mladí. Některé pokřiky prozrazují fotbalové fanoušky: „SNS, do toho! Matica, do toho!“

Hlavním organizátorem demonstrace je poslanec Federálního shromáždění Stanislav Pánis a jeho Slovenská národná jednota. (Poslanec Pánis byl zvolen za SNS, ale jeho politika byla zřejmě i pro ni příliš radikální. Je bývalým barovým hudebníkem. Na aparatuře, která ozvučuje náměstí, můžete vzadu číst: hudobná skupina S.Pánisa.)

Jádro davu tvoří pestrá směsice: skinheadi, heavymetalová mládež, starší ženy s nákupními taškami. Strach nahánějí některé fanatické tváře, muži v kožených kloboucích a kabátech. Nad hlavami demonstrantů se třepotají portréty Tisa, můžeme dokonce zahlédnout vlajky hlinkových gard s černými kříži i mladého muže v gardistické uniformě.

„Cítim sa byť mučedníkom slovenského národa - Jozef Tiso“, stojí na jednom transparentu. „Svornosť národa je pokrstená mojou krvou“, „Politika VPN - genocída národa“, „Slovenský pôst - dôsledok Klausovej politiky“.

Demonstrace začíná. Náměstí ani zdaleka není a nebude plné. Největší tlačenice je na chodnících a pod tribunou; zbytek prostoru je řídce poset hloučky diváků. Odhadem tu je asi 8.000 lidí. Spektrum názorů je různé. Od „obesiť tých Čechov“ až po „myslím si, že nerobíme dobre, ak tu takto vystrájame“.

Při prvních tónech oslavné písně Eugona Suchoně „Aká si mi krásna“ začíná oficiální program. Je vztyčena slovenská vlajka, nastupují vlajkonoši, v rukou zástavy s dvojramenným křížem nad třemi vrcholy. Z magnetofonového pásku přednáší přítomným dr.Tiso svůj projev „jediného slovenského prezidenta“, nahraný ve Vídni koncem války. Pan prezident spíše huhňá, nahrávka je velmi nekvalitní, deska praská, dav skanduje „Nech žije Tiso“, „Samostatné Slovensko!“.

S hlavním projevem předstupuje Stanislav Pánis: „14.marec je najvýznamnejším dňom v histórii národa, na ktorý sa neprávom zabúdalo.“ V militantním projevu označuje Slovensko za kolonii: nejdříve SSSR, nyní USA; budování demokracie je čs.cirkus, který nastudoval sbor VPN se svými sólisty. Přerušuje ho sborové „Dosť bolo Prahy“, „Dosť bolo Havla“, „Sláva Tisovi“. Když Pánis hovoří o židozednářském spiknutí federální vlády, hojně se přitom odvolává na článek M.Dolejšího v Expresu (který se tu prodává pod názvem Analýza a jde na dračku). Roduverní Slováci z davu reagují hesly „Židov nechceme“, „Judáši“, „Tie svine židovské“.

To, co vypadá jako mohutné sborové skandování demonstrujících, je ve skutečnosti dílem malé skupinky lidí pod pódiem, jež má ve svém středu mikrofon - tak se uměle „vyrábí“ řev davu, technika známá z komunistických manifestací. Většina přítomných stojí, pozoruje, diskutuje, někdo občas zatleská.

Mnozí demonstranti jsou zcela zmateni: někteří skandují „Nech žije Mečiar!“, jiní „Mečiar fuj!“. Všichni svorně požadují vyhlášení moratoria na Klausovu ekonomickou reformu.

Dál všechno pokračuje podle scénáře: neurvalé útoky na předsedkyni ČNR D.Burešovou, na Čechy vůbec. Registrujeme ještě debatu dvou starších pánů: „Pokiaľ neodstránime Burešovú…“ - „Česi - na tých platil iba Hitler!“

Protidemonstrace

Zcela jiné setkání začíná na nábřeží Dunaje v půl páté. Náměstí před budovou Slovenského národního muzea, kterému vévodí památník československé státnosti - socha lva na betonovém, dvacet metrů vysokém piedestalu - je zaplněné. Stojí tu asi čtyři tisíce lidí. Někteří drží na hlavou československé vlajky. Manifestaci uspořádalo hnutí Human a Strana československého porozumění.

„Ľudskosť, Slušnosť, Znášanlivosť“. „V spoločnej ČSFR“, „Ak nechceš mlčať navždy, príď“, psalo se na letáku, který vyzýval k účasti.

Demonstrace působí spontánnějším dojmem než ta první. Lidé reagují živě, někteří jsou rozčilení, jiní dojatí. Rychle se střídá mnoho řečníků: představitelé zahraničního odboje, pamětníci řádění hlinkových gard, zástupci KAN. Několikrát se zpívá československá hymna, skanduje se „Nech žije Havel!“, „Federácia!“, „Československo!“.

Publicista Peter Stoličný vystupuje s požadavkem okamžitého zahájení trestního stíhání všech, kdo na území republiky propagují fašismus, a žádá postavit nacionalistické organizace mimo zákon. Vladimír Maňák v krátkém a hutném vystoupení připomíná, co byl Slovenský štát, a vzpomíná na protižidovské pogromy.

Z tribuny zazněla i kritika slovenských médií, kompletně manipulovaných jak nacionalisty, tak populistickými politiky: „Kým budú oznamovacie prostriedky manipulované, je akékoľvek referendum samovražda.“

Většina řečníků vyjádřila podporu programu VPN „Šanca pre Slovensko“ a obavy z toho, že kryptokomunisté a populisté se chystají na Slovensku převzít moc: „Postaráme sa o to, aby vám váš scenár nevyšiel!“ Zazněl i požadavek, aby Parlamentní komise pro vyšetřování událostí 17.listopadu prošetřila skutečnosti uveřejněné v časopise Echo. „Sme presvedčení, že hlavnou príčinou súčasnej politickej situácie na Slovensku sú machinácie okolo lustrácií a obavy z nich,“ pravil v jednom ze svých vystoupení hlavní moderátor mítinku Peter Marjanek (hnutí Human). „Lustrovať! Lustrovať!“ skanduje dav.

Incident na náměstí SNP

Pár minut po 17. hodině projíždí davem, shromážděným na Vajanského nábřeží elektrizující jiskra. Od budovy televize se po nábřeží blíží skupina lidí, v jejímž čele jde Václav Havel. Zazní potlesk a opět volání „Nech žije Havel, nech žije Havel“ Masa těl se rozestupuje a vytváří špalír směrem k improvizované tribuně. Prezident se ale nečekaně obrací a odchází směrem k náměstí SNP. Část demonstrantů (několik set osob) se vydává za ním.

Ochranka zajišťuje cestu, točíme se v bratislavských uličkách. Z těch, které potkáváme, někteří tleskají, jiní pískají. Předzvěst toho, kam jdeme.

Lidská vlna se vyvalí odspoda na náměstí SNP. Zpomalíme, prezident přehlíží „celonárodnú demonštráciu“ před sebou. Jdeme vzhůru náměstím. V tom okamžiku si nás všímá i zfanatizovaný dav. Snahy organizátorů mítinku udržet demonstrující na místě byly marné. Ti si prezidentovu přítomnost na „svém“ náměstí vyložili jako provokaci a chovali se podle toho. Za skandování „Dosť bolo Havla“, „Dosť bolo Prahy“, „Provokatér, choď domov!“ se vrhají na prezidenta a jeho doprovod. Jeden demonstrant se prezidenta ptá: „Ste naozaj Žid?“ Nastává zmatek, tlačenice, panika. Útočníci přecházejí od slovních útoků k fyzickým: napadají nás pěstmi, tyčemi od vlajek, plivají. Ochranka sotva stačí bránit prezidenta, na ostatní členy doprovodu už nemá síly. Situace začíná být nepřehledná, hrozí nebezpečí ušlapání. Nakonec se daří protlačit se z náměstí směrem k budově SNR, kde stojí auta prezidentova doprovodu. Havel nasedá do prvního z nich a odjíždí. Ostatním vozům však dav uzavírá únikovou cestu a začíná je demolovat bušením a kopáním do karoserie. Lidé se pokoušejí auta rozhoupat a převrátit. Cílem jsou ti uvnitř. Jednomu z řidičů povolují nervy a najíždí do davu, který exploduje a v amoku začíná devastovat bílou limuzínu. Osádka může děkovat za život dvěma mladým uniformovaným policistům, kteří v poslední chvíli roztrhávají běsnící kotel, aby auto mohlo odjet.

Ještě dlouho po odjezdu celé kolony vřou na náměstí SNP vášně.

Pán prezident, odpustite!

Kolem 18.hodiny se o útoku na prezidenta dozvídají účastníci mítinku na nábřeží. Moderátor Peter Marjanek vyzývá přítomné, aby se vydali na Bratislavský hrad vyjádřit prezidentovi omluvu a politování. Asi 3.000 lidí se za zpěvu československé hymny vydává na cestu městem: „Nech žije Havel! Spoločný štát!“. Reakce kolemjdoucích jsou nejrůznější. Někteří vystupují z tramvají, vycházejí z restaurací a přidávají se k průvodu. Jiní vykřikují: „To ste Slováci? Hanbite sa! Judáši!“ Starší muž se slovenským znakem na klopě vykřikuje: „V živote by som nespieval Kde domov můj. Som na to hrdý!“

Přicházíme pod náměstí SNP. V žlutozeleném světle pouličních lamp vyhlíží nacionalistická demonstrace přízračně. Dohání nás skupina asi tří set fašistických křiklounů. Nejprve běží po vedlejším chodníku, pak se snaží průvod napadnout a vniknou do něj. Nikde není vidět ani jednoho policistu. Lidé v průvodu z nábřeží se konfrontaci evidentně vyhýbají, chovají se mírně, slušně a na urážky nereagují. Skandování „Spoločný štát“ na chvíli splývá s heslem „Slovenský štát.“

Průvod přidává do kroku, aby se mladí gardisté nedostali do jeho čela a nedorazili na hrad první. Opět zastavujeme dopravu. Řidič plně naloženého Ikarusu MHD stahuje okénko a vykřikuje: „Havel - židovský kráľ.“ Túruje motor a neustále se snaží vjíždět do davu a rozbít průvod.

Strmou ulicí přicházíme k bráně Hradu. Policisté zavírají mříž a dovnitř vpouštějí jenom delegaci demonstrantů. Lidé posílají prezidentovi květiny a československou vlajku. Hesla a provolání se opakují, navíc se zpívají střídavě české a slovenské písně.

Asi po hodině a půl vychází před bránu hradu za obrovského aplausu prezident Havel a nastupuje do policejního auta, z kterého pronáší projev. Kritizuje slovenskou i federální televizi za to, že zkreslily jeho návštěvu Bratislavy. Mnozí účastníci manifestace jsou touto skutečností stejně rozčileni a několik set z nich ještě v devět večer odchází protestovat před budovu slovenské televize. Šéf jejího zpravodajství pan Šteliar (KDH) se nejprve zdráhá přijmout jejich zástupce, posléze souhlasí. Slibuje jim televizní dialog o manipulaci veřejným míněním na Slovensku, kterého by se měli zúčastnit i členové občanských iniciativ.

Kolem desáté hodiny je v Bratislavě klid. Jenom občas narazíme na hloučky podnapilých křiklounů.

Řekli po incidentu

Předseda Slovenské národní rady FRANTIŠEK MIKLOŠKO:

"Prezident Václav Havel přišel normálně mezi občany, kterým je přece naprosto legitimním prezidentem. V této chvíli se projevil jako velká postava československého života, která jde do každé morální konfrontace.

Strany, které tvrdí, že jsou národní, přinášejí jen nenávist a nevyjadřují to, čím Slovensko v dějinách opravdu prošlo. Tato chvíle je důležitá v tom smyslu, že si Slovensko musí uvědomit, kdo ho vlastně reprezentuje a kdo opravdu vyjadřuje před celým světem jeho ducha.

Za celou aférou stála Slovenská národná jednota pana Pánise, poslance Federálního shromáždění. Tím, že se oddělil ze SNS, vytvořil jakousi novou platformu. V této chvíli reprezentuje jen malou skupinu lidí. Nelze vyloučit, že stejní lidé se zúčastní všech dalších podivných mítinků, pořádaných i SNS. Veřejnost si znovu uvědomí, že pokaždé, když se stane něco tak násilného, je potřeba říci: To nejsme my. To pocítila již SNS, která při komunálních volbách prohrála.

Dnes řekl prezident slovenskému národu velmi významnou věc: pokud se chce Slovensko osamostatnit, má k tomu legitimní možnost.

Místopředseda slovenské vlády JOZEF KUČERÁK nám odpověděl na otázku, zda jsou separatistické tendence výsledkem nepřímé podpory určitých slovenských politiků:

„Někteří si to neuvědomují, nebo si to nepřiznávají. Někdy se mi ale zdá, jako by to jistá část dělala plánovitě, i když na veřejnosti proklamuje význam federace a jednotné ekonomiky. Buď si lehkovážně zahrávají s federací a svou politickou činnost neprovádějí se vší vážností, nebo jde o promyšlený akt. Nelze přece donekonečna vystupovat za demokracii a federaci, a přitom dělat kroky, které jak federaci, tak demokracii zpochybňují. Možná, že za několik dnů nebo týdnů se dozvíme víc. Domnívám se, že to občané pochopí. Reprezentace každého politického hnutí stojí na určité pozici, kterou si dané hnutí vymezilo. Slovenská rada VPN, demokraticky a právoplatně zvolená, se bude tímto problémem zabývat a určité důsledky z toho vyvodí. Je potřeba povědět jasně, kde stojíme a co je cílem programu VPN.“

Fašizující tendence ve veřejném životě Slovenské republiky charakterizuje J.Kučerák takto: Nebylo by správné s tendencemi, které projevují jen určité skupiny obyvatel, ztotožňovat celou politickou scénu nebo reprezentaci. Politické zkušenosti nám však říkají, že k těmto tendencím vedou chybné kroky v politice: pokud se politici odkloní od původní platformy a pokud občané přestávají kontrolovat prostřednictvím volené reprezentace to, co dělají představitelé ve vrcholných funkcích.

Pan prezident přispěl k tomu, že si veřejnost uvědomila jeden fakt: ti, kteří horlivě prosazují samostatnost Slovenska, vlastně vůbec nesměřují k demokracii a zájmům národa. Jsou dokonce protidemokratické. Lidé, kteří v demokratických podmínkách vystupují proti hlavě státu, zřejmě nechápou principy demokracie. Neexistuje morální právo, které by jim dovolovalo vystupovat ve jménu národních zájmů. Vycházejme z toho, že žijeme v právním státě, třebaže tento stát dosud nemá dokonalé právní normy. Proto je nutné zkoumat, zda se počínání pana Pánise shoduje s kreditem poslance FS. Pevně věřím, že si poslanci jeho počínání všimli, a v případě, že porušil určité zásady kodexu poslance nebo dokonce zákona, vyvodí z toho důsledky."

PETER MARIANEK (hnutí Human):

„Lidé si již od začátku demokratického systému všímají projevů nacionalismu, šovinismu, separatismu, antisemitismu a vystupují proti němu. Moje otázka zní: Proč tato vystoupení řada členů naší vlády neposlouchá? Stejně jako tisk nebo televize jen manipulují s lidmi; proto jsme přišli. To, co se odehrává na slovenské politické scéně, není náhodné. Za aktivitou Matice slovenské, nacionalistických stran a za Mečiarovými politickými extempore (kvůli kterým by měl odstoupit) je cítit jakýsi scénář. Již těsně po 17.listopadu se objevil na Slovensku leták s nacionalistickými požadavky a protičeskými výpady. Je příznačné, že vyzýval: ‚Neposlouchejte Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu.‘ Na těchto věcech mají jednoznačně zájem komunisté, aby získali nějaké volební hlasy, vytvořili SNS a ovládli Matici slovenskou. Na rozdíl od Čech, kde byla Charta 77, na Slovensku fakticky žádné podobné hnutí neexistovalo. Ty, kteří jsou dnes v čele státu, do 17.listopadu nikdo neznal. Dnes proto nevíme, kdo je kdo. Na manifestaci při návštěvě prezidenta Bushe bylo náměstí zaplaveno transparenty s nápisy Lidskost, slušnost, snášenlivost; a mezi tím řádila hrstka nacionalistů. Policie dostala fotografie i přesně identifikované aktivisty úderných jednotek nacionalistických hnutí, které jsme potkávali na každé manifestaci. Vždy se chovali stejně jako dnes, agresívně a organizovaně. Policie dosud nezakročila, ani nic nevyšetřila. Přitom k podobným událostem začalo docházet už v době, kdy byl premiér Mečiar ministrem vnitra.“