Konec supervelmoci

Operace „Pouštní bouře“ vyčistila tak trochu oblohu, leccos je vidět jasněji. Sovětský svaz se díky ní definitivně zařadil mezi regionální velmoci. Součet jeho regionálních mocí, jakkoli silných, už netvoří světovou supervelmoc. Sám se sice za ni ještě považuje, ale rozhodující je, že ostatní už to vidí jinak.

Vypařil se „Gorby“, idol západních levicových kruhů, zbožněný jako nová naděje socialismu. Zmizel ale i „Gorby“ ceněný zkušenými západními reálpolitiky pro svoji moc a koncepční politiku. Zůstal nominální generální tajemník a prezident M.S.Gorbačov bez skutečné moci, jehož jedinou koncepcí je pouhé přežití. Znamená to, že tajemníkovo budoucí kličkování, náhlé změny politiky a nespolehlivost nepřekvapí, svět je nebude brát příliš vážně.

Ztratil se respekt před vojenskou technikou Sovětů, stejně jako před jejich vojenskou doktrínou. Rudí maršálové prohráli válku a dobře to vědí. Válka v Zálivu se ukázala jako záležitost především logistická, v níž hrál důležitou roli transport, zásobování, koordinace. Tyto aspekty zvládli spojenci bez problémů. Ve stejnou dobu však Sověti nezvládli jak přepravu svých jednotek z bývalých satelitních zemí, tak jejich provizorní umístění. Nepodařil se jim ani transport zbraní a jednotek, které se snaží podvodně skrýt za Uralem. V lecčems uspěli, ale za cenu zhroucení transportu a zásobování celé země: právě proto se do skladů nedostala letošní výjimečně dobrá úroda. Přestěhovat zase celou armádu směrem na západ je napříště…