V Norimberku nesprávně?

Nedávná obhajoba morálních kvalit současných členů KSČ Vasilem Mohoritou mi vzala dech. Argumentuje totiž tím, že 70% dnešních členů vstoupilo do KSČ po roce 1970, a tudíž není zkompromitována událostmi vstupu vojsk v roce 1968, ani prověrkami v roce 1970. Nevím, zda je to nehoráznost, nebo zda jeden z nás nemá zdravý rozum. Posuďte sami: první poválečná vlna komunistů vstoupila do KSČ převážně z nadšení, idealismu a naivity, právě tak jako nová vlna „pražského jara“ v r.1968 (neuvědomovali si tehdy, že ani KSČ s lidskou tváří se nehodlá vzdát vedoucí úlohy). V mezidobí vstupovali do KSČ lidé z větší části z prospěchářských důvodů (i když eufemismus „z touhy po seberealizaci“ zní lépe).V každém případě však byla KSČ po roce 1970 již tak zdiskreditovaná, že až na vzácné výjimky do ní vstupovali lidé pouze z prospěchářských důvodů, a to v celé motivační škále - od těch, kterým jejich ctižádost k seberealizaci nedala jinak, až po morální invalidy, pro které je svědomí jen „ponižující chiméra“ (ve stylu Hitlerova Mein Kampfu). Většina z nich se pak se svými pohnutkami v soukromí ani netajila: „nechtěla si nechat ujet vlak“. Nebo, jak prohlásil neomaleně jeden graduovaný člen a funkcionář KSČ (nyní funkcionář Svazu měst a obcí), „chytří po r. 1968 emigrovali, zbylí chytří vstoupili do KSČ a jen ti hloupí zůstali v republice a jsou nestraníci“.

Zdá se, že pan Mohorita má měřítko hodnot dlouhodobou příslušností ke KSČ již posunuto, neboť nejméně přijatelná kategorie…