Anděl v stávce

Jedenáctého dubna 1990 v šest hodin vystoupilo jednačtyřicet zaměstnanců provozovny 201-Anděl (RaJ 5) do okupační stávky. Kořeny tohoto rozhodnutí sahají v podstatě do časů totalitního režimu a pohledy na oprávněnost stávky jsou nejednoznačné. Jde pravděpodobně o první stávku ohlášenou „porevolučním“ odborům a těmito odbory podporovanou. Doba trvání stávky a odhodlání zaměstnanců v ní pokračovat jsou alarmující.

Příčiny, pro které se stávka koná, se zdají být prozaické a v dnešní době už víceméně běžné. Jde o odvolání ředitele RaJ 5 Evžena Süsse a jeho statutárního zástuce dr.Vondrouše. Vyskytly se i názory, že se jedná o vyřizování účtů mezi vedoucími provozovny Karlem Radostou a ředitelem, což ovšem všichni zaměstnanci bufetu popírají.Celá situace je výsledkem nezkušenosti zaměstnanců. Místo jasně vyjádřených požadavků týkajících se sociálních jistot, mezd, pracovního prostředí, podložených důkazy o omylech či svévoli odpovědných pracovníků - výzva řediteli. Výzva, která působí jako pokus o konfrontaci, v níž se těžko hledá spravedlnost. A veřejnost v těchto tahanicích vidí dnes spíše pokusy o pomstu.„Ředitel Süss pouze sliboval,“ říká prodavačka Blanka Schmidtová. "Nikdy žádný slib nesplnil. Na provozovně je podstav dvacet pět lidí. Za deset dnů mají někteří zaměstnanci odpracováno tolik, co jiní v továrnách za měsíc. Ředitel vydá příkaz a je mu jedno, jaké máme podmínky ke splnění. Vždycky jsme se však snažili.""V poslední době jsme nevěděli, co nás čeká.…