Trochu toho luxusu

Není třeba pochybovat o tom, že se prominenti bývalého režimu umějí o sebe postarat. Umožňuje jim to i usnesení č.24 z loňského února, vydané předsednictvem bývalé federální vlády. Jsou v něm stanoveny platy a další požitky členů vlády. Patří k nim i to, že vládní činitelé mají po odchodu z funkce na čtvrt roku zajištěn plný funkční plat (např. ministr 12.000 Kčs), k tomu nezdaněnou úhradu nákladů spojených s výkonem ústavní funkce ve výši 5.000 Kčs měsíčně, služební vozidlo k osobní dispozici, užívání telefonní stanice a další drobnosti. V mimořádných případech a se souhlasem předsedy vlády je možné období pro požívání těchto výhod prodloužit.Nic proti platu ministra. Jsou to - hlavně dneska - perně vydělané peníze. Nic ani proti určité sociální jistotě, když musíte z místa. Ovšem tohle už je slušný post, o jakém se řadovému občanovi ani nezdá. Zarážející je hlavně paušál 5.000 korun na úhradu nákladů, spojených s výkonem ústavní funkce. Asi se logicky zeptáte - jaké funkce, když už žádná není? Je kupodivu, že s tím nová vláda zatím nic neudělala, i když má, pravda, jiné starosti.Antonín Krumnikl byl federálním ministrem paliv a energetiky něco málo přes rok do prosince 1989. V průběhu tří měsíců „hájení“ si nějakým způsobem vymohl prodloužení svých prebend o dalšího čtvrt roku, tedy do konce června.

Někdo v Úřadu předsednictva vlády ČSFR by měl možná věnovat pozornost zajímavé skutečnosti: dopis s rozhodnutím o prodloužení, datovaný 31.ledna 1990, nedorazil…