0:00
0:00
Domov11. 4. 19904 minuty

Příčina smrti: průstřel krajiny srdeční

Chtěl bych vám vyprávět o smrti člověka. Chtěl bych vám alespoň trochu poodsunout černou oponu, která ještě neustále odděluje současnost od éry tzv. "padesátých let".

František Wiendl
Astronaut

Chtěl bych vám vyprávět o smrti člověka. Chtěl bych vám alespoň trochu poodsunout černou oponu, která ještě neustále odděluje současnost od éry tzv. „padesátých let“. Od éry táborů nápravného zařízení, kterým jsme se my, političtí vězni této doby, naučili říkat „koncentrační tábory“ nebo prostě „koncentráky“.

Takových táborů bylo mnoho. V některých přebývalo více vězňů, v některých méně (1.200–2.000). Jedno však měly společné. Každý byl důkladně oplocen. Oplocení se skládalo z několika řad bariér. Od jednoho ostnatého drátu ve výšce půl metru nad zemí, přes pět metrů široký pás z ostnatého drátu, kterým byly vedeny tenké drátky, kdykoli po sebemenším doteku schopné odstřelit signální raketu, až po dvě řady stěn z ostnatého drátu, tyčících se do výše 3,5–4 metry. Na každém lomu trasy tohoto oplocení stála kulometná věž. Na ní stál příslušník SNB, ozbrojený kromě kulometu ještě samopalem. V noci bylo vše důkladně osvětleno, takže hlídky viděly na kaolínovém podkladu, který se rozprostíral pod celým systémem oplocení, třeba i běžící myš.A ještě jednu věc měly tyto tábory společnou. Byl to stín smrti, který se nad nimi neustále vznášel.Vše, o čem chci vyprávět, se stalo v táboře „Dvanáctka“ ve Slavkově. Mezi stovkami odsouzených byl také politický vězeň číslo 012589. Dříve působil v armádě jako nižší důstojník. Shodou okolností v témže táboře pracoval dozorce, který byl před několika lety onomu důstojníkovi podřízen. Co proběhlo v myšlenkách dozorce, už asi nikdo…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc