Litevská cesta k nezávislosti

Po podvodném připojení k SSSR se na Litvě stále udržoval plamínek naděje. Padesát let je najednou jako nic. Stačil příhodný okamžik a jména jako Landsbergis jej dovedly rozdmýchat ve slušný oheň…

Po sovětské anexi zažila třímiliónová Litva těžké chvíle. V týdnu od 14. do 17.června 1941, na den stejně jako v Lotyšsku a Estonsku, bylo násilně vyvezeno asi 30.000 osob. Šlo o systematickou likvidaci celých společenských vrstev, jež jsou oporou každého státu: učitelů, důstojníků, ministerských úředníků, velké části kněží. Objevili se pracovníci NKVD s papírem, že pobyt té a té osoby je na území Litvy nežádoucí, a celá rodina byla bez soudu vyvezena. Muži vyděleni stranou a odvezeni do koncentračních táborů, ostatní členové rodiny do sibiřského vyhnanství. Přišla válka, pokusy o germanizaci (podle francouzských pramenů dosídleno 4.700 německých rodin). S návratem sovětské armády se začaly tvořit jednotky odporu: zpočátku z řad bývalých kolaborantů s Němci plus především z mladíků, kteří utíkali do lesů, aby nemuseli rukovat do Rudé armády a jít do války. Tento odpor trval celých deset let. V r.1945 začínají další deportace, tentokrát už individuálnějšího charakteru, a vyvážení lidé bývají formálně odsouzeni. Obvykle za „protisovětskou propagandu“. Litevští historikové i zahraniční prameny odhadují, že v období 1945–52 bylo do koncentračních táborů a do vyhnanství vyvezeno 200 - 240.000 Litevců, doposud ověřitelné dokumenty dokládají počet 108.362 osob (pramen:…