Celému světu pro smích!

To bylo to první, co mě napadlo, když jsem ve čtvrtek 29.3. pozdě večer sledoval vyvrcholení boje o nový název naší republiky, a jak jsem druhý den zjistil, nebyl jsem zdaleka sám. Bylo to jako zlý sen. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že zvítězil zdravý rozum a nesmyslné tahanice se odsunou na dobu po volbách, kdy se atmosféra relativně zklidní, přišel pan prezident s návrhem, aby FS přece jen rychle o novém názvu rozhodlo.Sleduji vývoj od 17.11.1989 dost pozorně, a zatím jsem vždy pochopil smysl probíhajícího dění. Teď poprvé postrádám jakoukoli logiku.

Místo toho, abychom sice „sametově“, ale velice tvrdě a nekompromisně pokračovali v přetváření především mocenských a ekonomických struktur společnosti, stále více zabředáme do diskusí o věcech nyní zcela nepodstatných. Je naprosto přirozené, že se objevilo mnoho požadavků jednotlivců, kolektivů a národností, které se cítí nedoceněné či ukřivděné minulým režimem, ale není rozumné stavět tyto většinou velmi emotivní požadavky na roveň objektivním potřebám. Bylo by dobré si už konečně uvědomit, že rozdílů je mezi námi mnoho, ale přinejmenším jedno máme stále ještě společné - jde nám o krk. V tom se bohužel od listopadu nic nezměnilo. Snad jen to, že oprátku teď máme v rukou sami. Zatím si ji bohužel nadále nesmyslně utahujeme, a tím prakticky nabízíme příležitost našim bývalým katům, kteří čekají jen na vhodnou chvíli, aby mohli opět provozovat své „bohulibé“ řemeslo.Čerstvým příkladem je, že zhruba stejně obšírné diskuse se ve FS vedly o státním rozpočtu jako o názvu republiky. Přitom v prvním případě jde o existenční otázku, zatímco ve druhém bychom se opravdu mohli jmenovat třeba „Slávie“, a přesto by nám zůstalo známé české pivo, moravské víno a slovenská borovička. Je tu opravdu mnoho naléhavějších otázek. Vedle série zákonů čistě ekonomických je to například dořešení nejasností okolo trestní odpovědnosti za minulost a zákonných záruk do budoucnosti v případě StB, KSČ a pravděpodobně i armády. Když budeme pokračovat jako doposud, okolní demokratický svět se bude bavit, Kuba, Čína a Albánie jásat, reformní komunisté si mnout ruce a nám zbudou jen oči pro pláč.