Tady nejste v lázních!

Ti, kteří byli v 50.letech souzeni a odsouzeni jako nepřátelé lidově-demokratického zřízení, museli za každý den, kdy v kriminále nepracovali (například byli nemocní, nebo na samotce, v korekci či v přísné izolaci), zaplatit ministerstvu vnitra 27 Kčs. Nebyl jsem jistě sám, u koho to po propuštění představovalo hezkou částku. Splácel jsem ji ze mzdy dělníka po dvou stovkách měsíčně.

Jelikož jsem byl vězněn protiprávně, požádal jsem před několika týdny vnitro, aby mně mé peníze vrátilo. Jen tak mimochodem jsem se ve svém podání zmínil o tom, že mně orgány tohoto ministerstva, tedy StB, stihly ukrást z garáže automobil ještě před mým odsouzením Státním soudem.

No a 21.března 1990 přišla odpověď. Je podepsána jakousi nerozluštitelnou čmáraninou, nad kterou je vedle kulatého razítka napsáno NÁČELNÍK. Tento neznámý pán mi sděluje, že moje podání „bylo postoupeno ministerstvu spravedlnosti ČR, neboť federální ministerstvo vnitra není v dané věci kompetentní“.

Opravdu krásná odpověď. Není nad to strčit horkou bramboru do ruky někomu jinému, aby si s ní poradil, jak umí. Že jsme něco ukradli? Že jsme si nechali zaplatit za to, jak ti na Ruzyni od povinného chození po cele opuchly nohy? Za to, že jsi byl v naprosté tmě v podzemním bunkru vysokém jeden metr a deset centimetrů? Za to, že jsi onemocněl z otrocké dřiny v uranových dolech a strávil jsi nějaký čas v nemocnici? Ano, za to jsi nám kdysi platil 27 korun denně. Ale dnes se nás to na ministerstvu vnitra…