Revoluce začíná požírat své děti

Dne 29.3. bylo v Mánesu opět horko. Úředníci ministerstev a České národní rady totiž bez vědomí nyní již řádně zvolených reprezentantů výtvarníků formulují, předkládají a nechávají schvalovat zákony, které z ekonomického hlediska v praxi znamenají likvidaci malířství a sochařství v českých zemích. Pikantní je, že důsledky by nenesli finančně silní bývalí tzv. národní umělci. Ti ke svému kapitálu přišli na základě komunistických členských legitimací, které nyní hromadně odhazují. Podle nových zákonů by měl být umělec prohlášen za živnostníka a v důsledku toho dle jednoduchých propočtů vychází rovnice: průměrná výše příjmů se rovná průměrné výši zájemného za ateliér.

Když mladí malíři a sochaři v roce 1986 nesli první petici na ministerstvo kultury, bylo jim jasné, že tento orgán navzdory svému názvu spolu s umělci-funkcionáři chrání stát před ostatními výtvarníky. Nyní se jedná prakticky o totéž, ale již úplně bez umělců. Není proto divu, že vznikla Rada na obranu kultury, pozvala si chlapíky z ministerstva kultury, financí, práce a z České národní rady a žádala vysvětlení. Kromě tří zástupců ministerstva kultury a jednoho z České národní rady se nikdo nedostavil. Ti, co vyšli ze skleníků svých úřadoven, patrně poprvé viděli výtvarníka in natura. Náměstkyně ministra kultury asi předpokládala, že se sochy zhotovují na počítači, protože neustále převáděla řeč na software. Mladý doktor z legislativy měl sice s kumštýři své zkušenosti, ale v tom smyslu, že "se mu…