Politika rozumu a neslušnosti

Pouze několik dní nás dělí od předvolební kampaně, se kterou, stejně jako s volbami samotnými, nemají u nás nejméně dvě generace žádnou zkušenost. Není třeba zdůrazňovat, že dosavadní systém všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva / alias povinnosti/ s předem odhadnutelným výsledkem 99,92 % hlasů má v nové skutečnosti nulový empirický přínos.

V obdobné situaci jako voliči se nachází každá ze stran /k jejich heroickému počtu se v této chvíli vyjadřovat nehodlám/, která bude usilovat o naši přízeň. Ve výhodě je pouze strana jedna - strana československých komunistů, vzhledem ke své sedmdesátileté kontinuitě a více než čtařicetiletému monopolnímu postavení ve společnosti. Se vším , co z toho vyplývá. Argument, že tento statut nedávno formálně a dílem i prakticky ztratila, je argumentem pouze relativním. Stále tady zůstává její veskrze proorganizovaná struktura, nezanedbatelné materiální zajištění a zejména - její provázanost s celým životem společnosti. Jestliže její první tajemník operuje tvrzením, že „především ve venkovských okresech a místech není kredit strany tak špatný“, pouze konstatuje skutečnost, že zde komunistická moc nepřišla o pole své dosavadní působnosti.

Z poúrazového šoku, který koncem roku strana nepředvídatelně utrpěla, se dostala poměrně lehce - morální zábrany jí ruce nesvazují a právně jí nikdo nebrání. Nejenže nebyla zbavena možnosti do politického života zasahovat, ale ani se nemusí ze své nerblahé minulosti…