Kdo z koho na Litvě

Jsme možná svědky počátečního rozpadu impéria. Před třemi lety by prý Litevci rádi přijali nějakou formu federace. Tehdy s ní nikdo nepřišel. Dnes mluví výlučně o nezávislosti. Z právního hlediska je věc docela jasná. I Gorbačovovi?

„To je šílenství, vyloučeno, Sověti si je budou držet zuby nehty,“ slyšel člověk jako jedinou odpověď pokaždé, když padla zmínka o možném osamostatnění některého z národů či států (ergo podřízených Rusku). Přestože, jak ví každý ze školy, je přináležitost k SSSR zcela dobrovolná. „Nebuď blázen, to se jen tak píše, kvůli cizině, znáš bolševiky, každý ví, co to je za dobrovolnost. V životě je nepustí.“

A už je to tady! Podobně jako různé občanské skupiny v bývalém sovětském bloku začaly trvat na dodržování psaného zákona, řekli si i Litevci, že mají-li právo na samostatnost, jednoduše ji vyhlásí. Což učinili ll.března t.r. Článek 72 nové sovětské ústavy říká: „Každá ze svazových republik má právo svobodně vystoupit ze SSSR.“ Nic víc a nic míň. Nemluví o žádném dvoutřetinovém souhlasu Sjezdu poslanců, nemluví o žádném pětiletém přechodném období. Navíc SSSR odsoudil Ribbentrop-Molotovův pakt včetně jeho tajných doložek. Podle nich SSSR zabral Litvu. A je-li odsouzen dokument, je odsouzena i praktika, která z něj vychází. Je tudíž odsouzeno i obsazení Litvy.

Teoreticky jsou právo a litera nejvyššího zákona jednoznačné, podstatě věci by rozumělo malé dítě, a tím spíš je to jasné politikům v SSSR i na Západě. Jenže politikové…