Náš dluh

Na půdě České národní rady zazněl stručný, ale naléhavý hlas. Poslanec OF Petr Šplíchal ve své interpelaci požadoval, aby vláda vypracovala návrh zákona, který by se jasně vyjádřil k otázce politických vězňů z 50.let.

Snaha o přiznání statutu třetího odboje lidem, kteří se před čtyřiceti lety formou přímého odporu postavili komunistické zvůli, pronikla na veřejnost několikrát. Lidé si početli - a nic. Mají snad na své statečnější spoluobčany vybírat na mostě do klobouku? Kompetentní orgány starým bývalým muklům poklepávají po ramenou, ale jinak taky nic. Není ostuda, aby se tito občané museli dožadovat satisfakce, která jim měla být už dávno poskytnuta? Neměli by se právě komunističtí poslanci v parlamentu zamýšlet nad touto alarmující skutečností spíš než na naše hlavy opět přivolávat trest smrti? Proč mají dosud žijící oběti komunistické diktatury poslouchat rozpačité, někdy až zlobné hlasy ulice, obávající se možného zchudnutí v případě finančních rehabilitací?

Při věkovém průměru členů KPV je dnes jen málo z nich schopno zastávat významnější funkce, které by jim umožnily rychlejší a důslednější řešení situace. Na takových místech jsou naopak lidé, jejichž minulost je často spjata se stranou, která zapříčinila to, co je už všeobecně známé. I oni by měli zaujmout jednoznačné stanovisko: z jakých peněz bude bývalým politickým vězňům padesátých let poskytnuta finanční náhrada za léta strádání. Veřejnost to ví. Měla by to však vyjádřit nahlas, alespoň stejně…