Krajané v nebezpečí

Je 13.září 1990. V ukrajinské vsi Malá Zubovščina nedaleko Černobylu zasedá předsednictvo pobočky Společnosti J.A.Komenského. Na pořadu dne je příprava shromáždění zubovských Čechů a dopis prezidentu Havlovi. Vtom kdosi přibíhá se zprávou, že Václav Havel je prý v Kyjevě. Ve chvíli o tom ví celá vesnice. Nadšení, dohady, plány, naděje. Pláč radosti a úlevy. - Večer už všichni vědí, že prezident do Kyjeva nepřijel. Ostatně ani přijet neměl, tou dobou jednal v Praze s F.Mitterrandem. Lidé se rozcházejí ztichlou vsí, zapadající slunce oranžově barví kraj. Před každou chalupou leží dva igelitové sáčky naplněné zeminou - vzorky pro laboratorní detekci obsahu stroncia v zemi. Další z mnoha měření, jehož výsledky nebudou zveřejněny.

Tohoto večera jsem v Zubovščině slyšela větu, kterou nemohu zapomenout: "Skládáme náš osud do vašich rukou."Děti z Černobylu. Kolikrát jsme v letošním létě pod tímto titulkem četli krátké zprávy o tom, že do Československa přijely děti ze Sovětského svazu, aby si pobytem ve zdravém prostředí upevnily zdraví, ohrožené následky jaderné katastrofy. Jen v málokteré z těch zpráv však bylo zdůrazněno, že se většinou jedná o české děti z krajanských vesnic Malinovka a Malá Zubovščina.

Návrat do pekla

Poprvé jsem se s nimi setkala v Pavlovicích u Tachova, v prvních dnech jejich pobytu v Československu. Veselé, upovídané děti, zdvořile zdravily měkkou češtinou; nadšeně vyprávěly o výletech do okolí, těšily se na večerní…