Ne jenom výstava

„Československá kultura obráží život a práci našeho lidu. Po roce 1948 se mění výrazně její charakter a poslání, začíná se rozvíjet v duchu socialistického realismu.“ Jedno ze zaklínadel, které náš život provázelo čtyři desetiletí. Ve druhém zářijovém týdnu nás ve valdické věznici oslovilo; ze skleněné tabule svěšené ze zdi v rudém koutku, dnes umístěné už pouze jako exponát při mimořádné události.

Věznice ve Valdicích se 14.září stala již potřetí od listopadu svědkem něčeho, co by bylo ještě před rokem nemyslitelné. Stovka civilistů, kteří se více či méně zabývají vězeňstvím, a přibližně stejný počet místních vězňů se staly účastníky setkání, jehož součástí byl koncert a výstava obrazů, kreseb a plastik téměř 40 profesionálních i amatérských výtvarných umělců. Vyřazená tovární hala se proměnila v galerii moderního českého umění. Před otevřením stálé expozice v pražském Veletržním paláci a její provizorní náhražky v Jízdárně Pražského hradu se tedy díla známých i méně známých malířů a sochařů sešla v kriminále.

Nepraš, Zoubek a Preclík, s generačně i výtvarně odlišnými Novákem, Rittsteinem, Skalníkem a Matzenauerem, v symbióze s mladšími Hatlem, Komárkem, Riedlbauchovou, Pokorným a Vaněčkem - abych vyjmenoval alespoň některé. S nimi odsouzení Hýša, Jaroš, Štěrovský, Tekverk, Zobač, Kajba a Běhula. S kytarou a svými písněmi přijel toto neuvěřitelné setkání zahájit evangelický duchovní Svatopluk Karásek.

Zpívající farář

Karásek se…