Vtipná hesla nestačí

Mladíček z kanadského venkova, který přijel do Londýna studovat anglickou meziválečnou literaturu, ctitel Orwella a - jak jinak - stoupenec marxistické levice, se jedné noci seznámí v pubu se dvěma českými turisty. Vznikne debata, v níž teoretik chválí socialismus jakožto „docela dobrý nápad“, dva znechucení praktici mu to napřed energicky, potom znuděně vyvracejí. Nakonec dostane salónní revolucionář nabídku: přijeď a prohlídni si, jak ten tvůj dobrý nápad funguje. To tě vyléčí.

Až potud není na historce nic zajímavého: běžný obrázek střetu idejí v západní metropoli druhé poloviny 60.let. Ale příběh, o který jde, touto banalitou nekončí. Naopak.

Za několik týdnů po noční diskusi přijde mladíčkovi dopis z Prahy. Je v něm avízo na volná místa učitelů angličtiny. Názvy měst znějí exoticky: zkusmo odepíše na pár adres. Ozve se mu jazyková škola v Brně. Náš hrdina tedy zruší sjednaný job v Tanzánii a stopem odjíždí do ČSSR; hranice překračuje 27.srpna 1967. Kanadský cestovní pas je vystaven na jméno PAUL WILSON.

Novopečený zaměstnanec brněnské jazykovky přirozeně netuší, že v této zemi stráví příštích deset let, že zde zažije jak krátkou éru celospolečenské naděje, tak její zmaření a následnou „normalizaci“. Netuší a nemůže tušit, že se postupně díky svému angažmá stane známou osobností české kulturní rezistence. Což bude nakonec důvod, proč se v létě 1977, v prvním roce Charty, octne v kupé expresu směr Norimberk, doprovázen až na čáru partou…