Romské ghetto

Městečko Medzev leží asi 3O km na jihozápad od východoslovenského krajského města - Košic. Leží mezi kopci slovenského Rudohoří, v údolí, kterým protéká řeka Botva. Žije v něm kolem 4.000 obyvatel slovenské, maďarské, německé, ukrajinské a romské národnosti. Romové, kterých tu dnes žije asi 700, obývají až na řídké výjimky tzv. osadu na kraji městečka. Původně žili spolu s ostatními národnostmi v chudinské čtvrti zvané Busling. Tehdy byli známí jako dovední řemeslníci a vynikající hudebníci. Za druhé světové války a Slovenského štátu byli Romové z městečka násilně vystěhováni a rozděleni do dvou osad. Jedna část pak žila na břehu řeky v místech dnešní osady v hliněných chatrčích a druhá na opačném konci Medzeva až v samotném lese. Některé Romy odvlekli gardisté do koncentračních táborů, a z těch, kteří zůstali, se mnozí účastnili partyzánského odboje. Po skončení války a uchopení moci komunisty v r.1948 se život Romů, izolovaných od ostatního obyvatelstva, nijak nezměnil. Dál žili v chatrčích a až v šedesátých letech, v době začínajícího Pražského jara, se začalo mluvit o zrušení osady a návratu Romů do městečka. Měli získat opět možnost kupovat a budovat si obydlí v normální městské zástavbě, ale nestalo se tak. „Mocný muž“ okresu, bývalý partyzán pan Schmotzer, přemluvil Romy, aby s tímto plánem nesouhlasili, a jako důvod uváděl, že by obyvatelstvo Medzeva Romy mezi sebe stejně nepřijalo. V osadě pak začala výstavba malých rodinných domků, do kterých se nastěhovali…