Moc nemocných

Moc korumpuje a kazí. To se ostatně vědělo již před mnoha tisíci lety. Společnost bez ní však dosud nikdo nevymyslel a v nejbližší době to ani nehrozí. Volíme-li dnes před nekontrolovanou mocí socialismu kontrolovatelnou moc demokracie, je to proto, že ta druhá obsahuje možnost oslabit pokušení, které na mocné přichází.

„Prase dostanete od plného koryta jen klackem,“ říká gen.Kůžel a každý dobrý hospodář tuto prostou pravdu potvrdí. My bychom naše nehodné zatím nejraději vynesli z křesel násilím nebo zákonnou úpravou. Jak jinak se zbavit toho, kdo se, vyhozen dveřmi, vrátí oknem? Jaké mechanismy a nástroje však využívá demokracie, aby zkažené, zkorumpované a neslušné vyřazovala ze hry?

Je to především politická kultura voličů. Ti by nikdy nedali svůj hlas straně, jejíž reprezentant je poskvrněn, jejíž výkladní skříň je znečištěna. Nám toto vědomí i kultura po desetiletích devastace chybějí. Dr.Bartončík dobře ví, o čem mluví, když říká, že dosud nejsme v demokraticky fungující společnosti. V takové společnosti by se totiž jeho ČSL a Mohoritova KSČ staly po volbách pouhým exotickým přívěskem domácího politického spektra. To by je velice rychle poučilo, kdo může a kdo nemůže stát v řadách jejich představitelů.

Ve fungující demokracii musí být politik čistý až průzračně. Nesmí na něj padnout ani stín. Jinak se ho velmi rychle ve vlastním zájmu zbaví - jeho vlastní strana.

Lze však vyčítat politickou nekulturnost voličům, jsou-li jejich zástupci v…