Farmakologie potřebuje lék

Lékárnu navštěvuji minimálně, ale tři historky, které mi vyprávěl okresní magistr, mi napověděly mnohé o současném stavu naší farmakologie. „Sloužil jsem pohotovost a v noci se ozval telefon. Lékař z anesteziologicko-resuscitačního oddělení, kterému došly vlastní zdroje, potřeboval ke dvěma infarktům, jež mu v rozmezí deseti minut přivezli, injekce. Mohl jsem mu nabídnout pouze jednu, poslední ampuli. Chvíli mlčel a pak pravil: Víte co, řekněte A nebo B. Nechám to na vás, který z nich ji dostane a bude mít větší šanci.“

Podobné případy nemusí být vždy otázkou okamžitého ohrožení života. Příběh druhý: pacientovi byla během minulého roku čtyřikrát změněna léčba vysokého tlaku, který měl původně stabilizovaný. Důvodem byl nedostatek léků, jež užíval. Že se po roce jeho stav zhoršil, netřeba zdůrazňovat. Nikdo také není schopen posoudit, o kolik let života byl připraven. Příklad třetí: dvaasedmdesátiletá paní si přijela do okresního města pro „své“ léky na poruchu srdečního rytmu. Co následuje po magistrově odpovědi „nemáme“? Pokud bude její lékař chtít rozhodnout zodpovědně, pošle paní na interní oddělení v nemocnici. Tam jí léčbu po minimálně týdenní hospitalizaci změní. Mezitím léky, které jsou momentálně k dispozici, už třeba nebudou. A ona - po promarněném týdnu, blokování nemocničního lůžka a zbytečném zatížení lékařů a ostatního zdravotnického personálu - dostane ten původní, který mezitím do lékárny přišel, a nově naordinovaný už není na skladě. Za této…