Demokracie bez zodpovědnosti?

Malé, mladé a nevybojované Československo cítí neustálou potřebu dokazovat si světovost. V roce 1968 jsme chtěli svět obohatit o socialismus s lidskou tváří, o mýtus, jehož nevyhnutelnému pádu zabránily okupační armády.

Dnes jsme svědky nového grandiózního experimentu. Experimentu s demokracií, kterou jsme si vyložili po svém. Mluvíme o osobnostech, o lidech, kteří to s námi myslí dobře, o lidech, kteří pro nás pracují a obětují se pro nás. Něco to sice připomíná, ale rozhodně ne demokracii. Demokracie není víra, že politici jsou dokonale slušní, mravní a poctiví, ale předpoklad, že se tak musejí chovat, chtějí-li politiky zůstat. Nemohou se chovat jinak, neboť existuje kontrola a zodpovědnost, která se v opačném případě postará o jejich diskvalifikaci.

Vezměme třeba v poslední době diskutovaného Kurta

Waldheima, jenž je přes svůj úřad izolovanou „politickou mrtvolou“, a srovnejme ho s některými našimi osobnostmi.

Kurt Waldheim nedobrovolně sloužil v armádě, která se dopustila válečných zločinů. Kdyby to neudělal, zřejmě by ho to stálo život. Vasil Mohorita dobrovolně sloužil StB, která se dopustila zločinů. Kdyby to neudělal, zřejmě by ho to stálo kariéru. Waldheim je většinou odsuzován, Mohorita většinou zvolen za místopředsedu Sněmovny lidu FS.

Waldheim lhal o své minulosti, a stal se tak předmětem opovržení a izolace. Dr.Bartončík lhal o své minulosti, a stal se znovu předsedou lidové strany.

To však zdaleka nejsou výjimky. Jde o…