Komunismus by dokázel i Saharu zničit

10.července hodinu po půlnoci dorazil na staré ruzyňské letiště zvláštní československý letoun s jedenapadesáti albánskými uprchlíky. Mohli jsme si blahopřát - ze všech evropských zemí jsme byli nadějně první, kdo zbavil příští exulanty horké tiranské půdy. Kromě několika novinářů je na letišti očekával ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier, aby je mohl přivítat slovy: „Jsme rádi, že jsme vám mohli pomoci“.

Devětačtyřicet mužů a dvě ženy, kteří před několika dny přelezli zeď naší tiranské ambasády, se tvářilo rozpačitě. Do neznámého prostoru, který jim přislíbil pomoc, vstupovali s plakátem Havla, rukama vztyčenýma do V a stereotypní odpovědí na všechno - no comment. I na otázku, zda vědí, že přijeli do země, kde stále ještě není vyjasněno jedno z práv civilizace - právo na azyl.Albánští uprchlíci byli zatím první, kteří se dostali na naše území za aktivní pomoci našeho státu. Zůstat však u nás nehodlají. Československo pro ně znamená pouhý tranzit, záruku, že sen o vystěhovalectví na Západ, kam všichni směřují, dostane konkrétní podobu.Prvním provizorním domovem byla ubytovna TJ Motorlet na Podbělohorské ulici. Zde dostali utečenci svoji dočasnou postel, celodenní stravu, 120 Kčs týdně a když měli zájem, tak i něco na sebe. V kompletní sestavě tu však vydržela celá „výprava“ pouze jedinou noc. Hned následující ráno totiž někteří z nich odešli, aby se vydali dál na vlastní pěst a vlastní riziko. Někteří však pochopili, že příští cesta nebude ilegálně…