Mýtus Nelsona Mandely

Začátkem června vyrazil Nelson Mandela na několikatýdenní okružní cestu po světě, během níž hodlá získat podporu pro zesílení sankcí vůči Jihoafrické republice. Jeho zcela pochopitelnou snahou je konkurovat prezidentu de Klerkovi, který se při svém nedávném turné snažil o pravý opak. Má úspěch, je přijímán s oficiálními poctami, aplauduje mu veřejnost a nadbíhají novináři. Po sedmadvacetiletém uvěznění Mandela dokonale zosobňuje symbol boje proti apartheidu a v této roli ho respektuje celý svět. Stal se však také mýtem, který zakrývá některé kontroverzní skutečnosti.

Dnešní místopředseda Afrického národního kongresu (ANC) pochází z královské rodiny kmene Thembu v dnešním bantustanu Transkei - nejspíše zde je zdroj jeho přirozené autority. Vystudoval práva na Witwatersrandské univerzitě, kde vstoupil do řad ANC, se svým spolužákem Oliverem Tambem vytvořili roku 1944 Ligu mladých a později navrhli program stávek, bojkotu a občanské neposlušnosti. Roku 1952 spolu založili první černošskou advokátní kancelář v tehdejší Jihoafrické unii a specializovali se na problematiku povinného nošení zvláštních pasů v bělošských oblastech státu. Roku 1955 podpořili Chartu svobody, která se hlásila k zásadám socialismu, ale až do konce padesátých let mluví pouze o nenásilných metodách. Teprve roku 1960, po Sharpevillském masakru a následném zákazu ANC, se hnutí radikalizuje. Tambo odchází za hranice a v zambijské Lusace zakládá exilové vedení kongresu, zatímco Mandela formuje na…