Psáno pro gádže

V minulých měsících a dnech byly letáky a propagační texty, hojně vyvěšené na všech nárožích zdrojem nejen informací, ale i vtipů a intelektuálního potěšení. Nedávno jsem se však zastavila před „otevřeným dopisem“, ze kterého na mne dýchl strach. Hrdě podepsaný a adresou obdařený muž s vysokoškolským titulem v něm jménem „Klubu na obranu českého národa“ značně výhrůžným stylem žádá vystěhování všech cikánských osob z Prahy a zákaz jejich návštěv v hlavním městě, jakož i další opatření. Tento leták považuji za jeden z mála vyčnívajících vrcholů velkého ledovce rasové nenávisti, touhy po segregaci a celkové nedemokratičnosti značné části naší společnosti.

Náš stát se dnes nachází v důvěrně známém postavení, ve kterém byl již mnohokrát - národnostní politika není vyřešena. V této nestabilní a komplikované situaci je obsažen ještě nestabilnější a komplikovanější prvek, a tím je - jak na to nejen obsahem, ale pouhou svou existencí poukazuje i zmíněný leták - problém Romů, Cigánů, cikánů. Problém o to komplikovanější, že kromě aspektu národnostního, který v něm ne každý cítí, jde i o aspekt sociální. Romové, ti nejneuznávanější z neuznávaných a nejpošlapávanější z pošlapávaných, jsou zároveň skupinou, na které se díky jejich nejnižší úrovni „obranných faktorů“, jako je vzdělání a sebeuvědomění, deformace posledních čtyřiceti let projevily prakticky stoprocentně. Kriminalita mezi Romy je vyšší, jejich chování často neodpovídá našim normám a jejich hodnoty a priority…