Českoslovenští Maďaři před volbami

Maďaři žijící na Slovensku (cca 600.000) se na politickém životě uplynulých 40 let nijak zvlášť nepodíleli. Po období bezpráví (1945–48), deportací a slovakizace byli schopni pouze s velkými obtížemi začít nový život ve své staronové vlasti. Na území obývaném Maďary byli do významnějších funkcí dosazováni komunisté slovenské národnosti; vždyť menšina znamenala přece odjakživa pro většinu nebezpečí. Jedním z důvodů, proč Maďaři podporovali kolektivizaci, byl strach z toho, že pokud družstvo nezaloží sami, jejich pozemky budou přidělěny slovenským zemědělcům.

Maďarskou revoluci roku 1956 prožívali neobyčejně intenzívně, mnozí dokonce chtěli odjet do Maďarska bojovat (někteří tak skutečně učinili) a všichni pozorně sledovali maďarské rozhlasové vysílání. V době této revoluce střežili milicionáři a jejich rodinní příslušníci brány slovenských podniků, v nichž pracovalo hodně Maďarů. Našli se však i takoví straničtí funkcionáři, kteří kajícně navštěvovali maďarské (ale i slovenské) rodiny a omlouvali se za svá provinění, neboť se báli, že se ocitnou na stromech jako jejich soudruzi v Maďarsku.O intermezzu roku 1956 jsem se zmínil proto, že bylo mezníkem, v jehož důsledku se Maďaři stali ještě pasívnějšími a režim vůči nim ještě podezíravějším. V tomto období se soustředili hlavně na zajištění lepších materiálních podmínek. Inteligence se stáhla do sebe a oddávala se hořkému moudrému snění nebo se ukájela psaním sociografií.Pak přišel rok 1968; když však Maďaři…