Politický azyl

Před čtrnácti dny, přesně 7. 5. 1990, protestoval Václav Havel proti rozhodnutí hongkongských úřadů udělovat vietnamským emigrantům pouze statut ekonomických uprchlíků. Václav Havel je přesvědčen, že by si vzhledem k totalitnímu režimu ve Vietnamu zasloužili politický azyl. Samozřejmě nemůžeme než souhlasit. Jeho prohlášení by se mohlo stát precedentem pro řešení politické situace u nás. Bohužel v současné době se věnuje problému potenciálních i skutečných žadatelů o azyl pouze rasisticky uvažující zlomek mládeže.

Politický azyl se začal v ČSR v padesátých letech udělovat tisícům řeckých partyzánů, kteří opouštěli vlast po vojenském krachu jejich pokusu o nastolení komunistické vlády. Byl to však spíš propagandistický tah, později se udělováním azylu šetřilo. Podle vládního usnesení z roku 1962 spadalo jeho udělování do kompetence ministerstva vnitra, které připravovalo materiály ke každému jednotlivému případu. Poté na žádosti pracoval teritoriální odbor ministerstva zahraničí a celou záležitost uzavírala kladným nebo záporným rozhodnutím vláda. Další organizací, která záležitost řešila spíše prakticky (ubytování, práce), byl sociální odbor Červeného kříže. V podstatě se azyly udělovaly po souhlasu komunistického ústředního výboru s přihlédnutím k jeho momentální „zahraničně politické“ koncepci. A udělovaly se občanům zemí, ve kterých probíhal „národně osvobozenecký“ boj o moc. Pokud prohrála strana finančně a politicky podporovaná komunisty, poskytl náš stát…