Abychom se nemuseli stydět

Pane Rusenko, po útocích skinheadů proti Romům se minulý týden v pražských ulicích objevili Romové s tyčemi a klacky. Co se vlastně dělo?

Romové vidí, že vinou neschopnosti - nebo záměrem - je jejich bezpečnost ohrožena, a tak vytvořili jakousi domobranu. Bojí se vycházet z bytů, posílat děti do školy a propadají strachu, že je celá společnost chce vyhnat. Nepokoje se už přenesly z Čech i na Slovensko a Romové teď žijí ve stresu a napětí, mají strach, že budou na každém kroku napadáni. Nikdo se jich pak nezastane… Existuje seznam, jsou to celé dva archy, kde všude jsme intervenovali. Poslední byla návštěva u prezidenta Václava Havla, který nám jednou řekl, že až nám jednou bude nejhůř, abych za ním přišel. Ta doba teď nastala.

Došlo k nějaké změně?

Ano, od té doby začala fungovat policie a bylo vytvořeno jakési koordinační centrum, kde jsou soustředěny romské hlídky ze všech obvodů hlavního města, kterě spolu s příslušníky dohlížejí na to, aby nedocházelo k dalším provokacím a útokům. V jiných městech, jako např. v Teplicích, v České Lípě nebo v Děčíně, kde byla situace nejhorší, to vypadá podobně. Zprávy o útocích jsou již ojedinělé, ale napětí trvá dál. Myslím si ale, že pokud tato situace trvá déle než měsíc, a my jsme již tehdy o všem informovali a upozorňovali na nebezpečí, jaké tu hrozí - a příslušné orgány celou věc podcenily a zanedbaly -, že to svědčí o neschopnosti vedení.

Nezdá se vám, že tyto projevy podcenila celá…