Všichni, ale žádní „Rodáci”

Při lhostejné a kusé informaci, jakou Čs.televize poskytuje o svých denních pořadech, se lze celkem bezpečně spolehnout, že divákovi unikl padesátiminutový dokumentární film bratislavské televize, vysílaný v pozdní hodině v neděli 18.2. na prvním programu. Hlasatelka, když ohlašovala pořad s názvem „Vyhasnuté do svetla“, řekla pouze, že v tom a v tom čase bude odvysíláno jakési „zvláštní“ setkání v jakési obci Sovinec. Jedině tvor mezi televizními diváky tak kuriózní, jakým je znalec místopisu neoficiální kultury minulých let, se mohl dohadovat, že se pořad bude nějak týkat fotografa Jindřicha Štreita, který už řadu let v Sovinci žije.

Na svých dokumentárních snímcích po celou tu dobu kronikářsky zachycuje všechno zajímavé, co se v obci odehrává na veřejnosti i v soukromí, dělá tedy vlastně to, co filmová kritika u dokumentárního filmu označuje jako „časosběrné snímání“. Avšak na rozdíl od toho, jak tomu obvykle bývá ve filmu, s obrovskou diskrétností a laskavostí. Protože J.Štreit platí za jednoho z našich nejlepších dokumentárních fotografů, pořad natočený v listopadu 1989 byl asi dramaturgií „provozně“ koncipován jako jeden z nepřehledné řady kulturních medailonů horší či lepší kvality, jaké se v minulých letech vysílaly.

Nezůstalo však naštěstí jen u této rutiny. Kamera zabírá mramorové náhrobky, zatímco neviditelný žnec si na hřbitově kosí trávu pro králíky. Sovinec - prosperující městečko, které mělo 1500 německých obyvatel, se v roce 1946 odsunem zcela…