Základní školství se rozpadá na třetiny

Představte si, že dáte dětem ve třetí třídě stejnou sadu testů, kterou na stejné škole vyplnili třeťáci před pěti lety. Jak to dopadne? Tipněte si.  Bude to stejné? Lepší? Horší? Pokud bychom výsledek měli odvozovat z veřejné debaty o dětech a vzdělávání, mělo by jít téměř jistě o zhoršení, a to významné. Žáci jsou podle učitelů nesoustředěnější, jsou méně ochotní se učit a škola je nezajímá.

V praxi to vyzkoušela letos v dubnu společnost Kalibro (zabývá se přes dvacet let ověřováním výsledků vzdělávání), která na stovce škol znovu zadala pět let staré testy z českého jazyka, matematiky a prvouky. A doplnila je podrobným dotazníkem pro ředitele, který se ptal, co všechno se na školách změnilo, pokud jde o vybavení, spolupráci se zřizovatelem; zajímalo je, jací jsou žáci a co umí a neumí lépe. Výsledek testů (v plném znění jej najdete na konci článku) je překvapivý. Nedošlo ke zhoršení, ale k mírnému zlepšení. Nicméně tak mírnému, že přesnější je říci, že výsledky jsou zhruba stejné. V češtině se děti zlepšily o dvě desetiny procenta, v matematice o devět desetin a v prvouce o procento a jednu desetinu.

To opravdu zajímavé se skrývá až pod souhrnnými čísly. Je jasné, že všechny školy nedopadly stejně - a ty rozdíly jsou významné. Naznačují, že naše základní školství se rozpadá zhruba na třetiny. Třetina škol (32) vykazuje výrazné zhoršení výsledků, tedy o více než 5 %. Druhá třetina škol (38) je na tom zhruba stejně, poslední třetina (32 škol) se naopak o více než 5 % zlepšila. To na jednu stranu není špatné, protože testy Kalibro nejsou zaměřené ani tak na znalosti, jako na schopnost přemýšlet a řešit problémové úlohy.

Výsledky tedy ukazují, že zhruba třetina učitelek a učitelů si s takto orientovaným učením umí poradit i v současné mizérii, kdy jsou podpora škol a učitelské profese minimální. Ta druhá zpráva už je horší a odpovídá tomu, co naznačují i jiná šetření. Že nemáme jeden vzdělávací systém, ale že se rozpadá na tři části. Na školy, které jakž takž přežívají, na ty, co se zlepšují, a ty, které prohrávají.

A ještě zajímavější je srovnat výsledky testů s odpověďmi z dotazníků. Ty říkají víc o tom, jak vypadají školy uvnitř. Překvapivé je, že vedení zlepšujících se škol je ke schopnostem žáků nadprůměrně kritické. Tedy myslí si, že mají menší schopnost se učit, řešit problémy, spolupracovat s ostatními a podobně.

Tyhle školy také častěji vykazují žáky s poruchami učení, chování nebo sociálně znevýhodněné. Ale taky tu vedení umí sehnat peníze na asistenty pedagoga, ubylo zde učitelů bez kvalifikace a tyhle školy se často zapojují do nejrůznějších projektů včetně mezinárodních. Roste rodičovský zájem o ně, a tedy i počet dětí u zápisu. Což přeloženo znamená, že je pravda, že učitelská práce je pořád těžší, ale také, že je zřetelné, kudy vede cesta k úspěchu.

Ty výsledky není na druhou stranu dobré přeceňovat. Přece jen šlo o sto škol z celkových 4 100 základek a pět let je poměrně krátký interval. Zajímavé by bylo zadat testy i ve vyšších ročnících a třeba po deseti či dvaceti letech. Protože přesvědčení, že školství se od devadesátých let jenom zhoršuje, je téměř všeobecné.  Možná by odpověď nebyla tak jednoznačná, jak se domníváme.