Vládní plán pro jádro je absolutní podvod

Česká vláda schválila plán, podle kterého budou stavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně financovat dceřiné firmy společnosti ČEZ. Obrovskou investici mají tedy platit tyto soukromé společnosti, nikoliv stát - za určitých podmínek by mu ji ale mohly předat. Skrývá se v tom očividné riziko pro české daňové poplatníky nebo plátce účtů za elektřinu. Snadno si lze totiž představit, že pokud bude stavba nerentabilní, stát ji převezme a náklady přenese na občany. Plán také ohrožuje drobné akcionáře ČEZ, přičemž nejznámější z nich, podnikatel a konzultant Michal Šnobr, jej dokonce považuje za podvodný.

Vláda se za stavbu nových bloků v Dukovanech a v Temelíně zatím nezaručila, do budoucna to ale jisté není. Stát by podle vládního zmocněnce Jaroslava Míla musel stavbu jaderných reaktorů převzít v případě, že by soukromému investorovi blíže nespecifikovaným způsobem „změnil podmínky“. Čeho se v souvislosti s touto nejasnou formulací obáváte?

Stát se bojí na rovinu říct, že nakonec bude muset garantovat rentabilitu projektu, tedy slíbit, že jej zaplatí, pokud bude ztrátový. Těžko se přiznává, že ztráty nakonec půjdou na účet daňových poplatníků. Proto nás teď stát velmi lstivě zásobuje nejasnými vyjádřeními. Nám jako minoritním akcionářům především vadí, že vláda teď fakticky podporuje plán, který je postaven na flagrantním porušování zákona o obchodních korporacích. Ten jasně říká, že představenstvo společnosti musí spravovat majetek všech akcionářů s péčí řádného hospodáře. Veškeré výklady zákonů – a ministerstvo průmyslu a obchodu si dokonce nechalo zpracovat vlastní analýzu od renomované právní kanceláře - fakticky naprosto vylučují, že by ČEZ na současném půdorysu mohl stavět jadernou elektrárnu bez garancí rentability.

Stát chce společnosti ČEZ alespoň garantovat úvěry.

To ale není garance, o kterou by usilovali akcionáři. Je podmínkou nutnou, nikoliv dostačující k tomu, aby vůbec ČEZ nějaké úvěry na stavbu elektrárny obdržel. Tržní kapitalizace ČEZ na burze se nyní pohybuje mezi 250–300 miliardami korun. U staveb jaderných reaktorů v zahraničí vidíme, že zhruba stejná částka odpovídá ceně jednoho bloku. Z toho i naprostý laik vyvodí, že těžko může společnost něco takového stavět sama. Garance úvěrů je tedy opravdu podmínka nutná, nikoliv dostačující.

Úplně jiná věc je garance rentability. Představenstvo společnosti ČEZ je odpovědné všem akcionářům, majetkoprávně i trestněprávně. Ze zákona nesmí realizovat nerentabilní investici – plánovat něco, na čem by akcionáři mohli prodělat. A stát místo toho, aby se držel litery zákona, místo aby šel příkladem, kličkuje. Říká, že žádnou garanci rentability nedá, ale také že v případě změn bude ČEZ moci svoji stoprocentní dceřinou společnost vytvořenou pro stavbu jaderné elektrárny státu prodat. Nám jako akcionářům by přitom stačilo říct jediné: Pokud bude projekt prokazatelně nerentabilní, pak jej stát odkoupí.

Je jisté, že bude nerentabilní?

Vědí to všichni, ví to celý svět. Žádný odborník v energetice nepochybuje, že stavba jaderné elektrárny je něco tak nesmírně rizikového a nyní nerentabilního, že model, který nastavil český stát, je naprostým nesmyslem. Vláda tvrdí, že Česká republika postaví jaderný blok za cenu, za kterou to nedokáže nikdo na světě, ani jaderné mocnosti na svém domácím trhu. Stát se tady dopouští absolutního podvodu, aby mohl akcionářům tvrdit, že žádná garance rentability není potřeba, protože cena jaderného bloku bude nízká - a vlastně se to celé vyplatí.

Co se tedy podle vás v budoucnu stane?

Protože existuje trestněprávní a majetková odpovědnost členů představenstva, jsme si téměř jisti, že představenstvo ČEZ žádný podobný projekt nikdy nepodepíše. Je jasné, že pokud se kdy bude v Česku něco stavět, bude to stavět stoprocentně státní společnost. Je neuvěřitelné, že na zjištění této očividné skutečnosti státní úředníci a ministři vlády vynaloží v následujících letech stovky milionů a miliardy korun – a přijde se jen na to, co celý trh, energetika i odborníci vědí už teď: že stavět může jen stát, že do toho nemůže nikdy zatáhnout soukromé akcionáře.

Prakticky žádná společnost se soukromým investorem aktuálně v Evropě jaderný blok nestaví. Výjimkou je britský Hinkley Point, který má ovšem zajištěnu garanci ceny elektřiny, garanci úvěrů – čímž je zajištěna rentabilita. Často se mluví o Maďarsku, ale tam má stavět stoprocentně státní společnost. Druhý příklad jsou Italové ve Slovenských Mochovcích, což je smutný příběh. Tím, jak se Mochovce neustále prodražují, dostaly Slovenské elektrárny, obdobu našeho ČEZ, do situace, kdy je společnost zralá na bankrot.

Jaké záruky byste tedy vy jako minoritní akcionáři chtěli?

Vždyť o tom celou dobu mluvím. Záruku rentability.

Dobře, ale v jaké konkrétní podobě? Garantované budoucí ceny elektřiny jako u Hinkley Point, která po uvedení do provozu bude podle britského tisku nejdražší elektrárnou světa? Zároveň budou Britové zřejmě kvůli dohodě státu s investorem platit po 35 let nesmyslně vysoké částky za elektřinu, neboť cena proudu pro odběratele nesmí podle dohody klesnout pod předem danou mez.

V Česku přicházejí v úvahu buď rovněž garantované ceny elektřiny, nebo takzvaná put opce - možnost ČEZ projekt prodat a povinnost státu jej koupit. Kriteriem musí být právě rentabilita projektu. Stačilo by nám, aby se řeklo – ano, je tady put opce, takže pokud se prokáže, že projekt je ztrátový, ČEZ bude mít právo prodat svoji stoprocentní dceru a stát ji bude muset koupit. Stát místo toho říká: my put opci přijmeme v případě jakýchsi legislativních změn. Jsou to velmi nejasná vágní vyjádření.

Čeho se obáváte z pozice občana, který bude stavbu splácet v daních nebo účtech za energie?

Obava je obrovská. Je podivné, že tak malá země, jako jsme my, sází na padesátiprocentní podíl elektrické energie z jádra. Ukazuje se, že jaderný reaktor tříapůlté generace nyní neumíme v Evropě a ve Spojených státech levně postavit, takže bude nutně produkovat drahou elektřinu. Je ještě pochopitelné, že si to dovolí Francouzi nebo Britové - pokud na jejich velikém trhu postaví jeden nebo dva relativně drahé zdroje, ostatní zdroje cenu rozředí. My jsme ale velmi malý trh uprostřed Evropy - a když postavíme několik velmi nákladných zdrojů, dopad do cen elektřiny bude obrovský.

Mohou se náklady místo do cen elektřiny promítnout do růstu státního dluhu?

Ano, také. Formu lze teď těžko předpokládat. Zaplatí to buď daňový poplatník, nebo spotřebitel elektřiny, ale v osmdesáti procentech je to vlastně to samé. Jak jsem už říkal, mám dojem, že jde o to, aby si tu určité kruhy v následujících letech rozdaly plánované provize. Stavět se nezačne dříve než v roce 2030, bavíme se o době za deset let. Jenom ČEZ přitom předpokládá náklady na přípravu projektu kolem tří miliard korun, další stovky milionů půjdou ze státního rozpočtu na různé právní a konzultační služby. Obávám se, že právě tohle je nyní klíčový záměr – kdyby to tak nebylo, museli by představitelé státu tyto projekty zvažovat realisticky a úplně jinak.

Jak?

Nevyhýbat se garanci rentability. Vláda schválila mandát jaderného zmocněnce, ale všechno, co zmocněnec Míl navrhl, je bez přiznání garance rentability naprosto nereálné. Kdyby uvažovali reálně, museli by žádat, aby reaktory vybudovala buď stoprocentní státní společnost, nebo usilovat o to, aby se stát pokusil stoprocentně ovládnout ČEZ. Pak by si tyto věci mohl rozhodovat sám.

Proč se nezačne stavět dříve než v roce 2030?

Plán, který vyplynul z návrhů Jaroslava Míla, říká, že do roku 2025 by měla probíhat příprava a v polovině příští dekády být na stole nabídky zájemců. Vzhledem k tomu, u nás by měly být řádné volby v letech 2021 a pak 2025, bude to nejspíš rozhodovat až další vláda v roce 2026 - rozhodovat o ekonomickém modelu a dalších parametrech. Pak uplyne dalších až pět let, než by se teoreticky mohlo začít stavět. Podle tohoto scénáře jsme tedy v letech 2031 nebo 2032, hotovo by mohlo být kolem roku 2040. Ale je to jen teorie - obávám se, že v polovině příští dekády už bude jasné, že takové bloky, jaké se staví dnes, se na energetický trh nehodí. Mohou už být k dispozici menší jaderné reaktory. Tento scénář je tedy naprosto děravý a nemůžu uvěřit, že vláda přijala koncept, který je tak mimo.

Kdy končí Dukovanům životnost?

Tamní bloky se začaly stavět v letech 1985 až 1987, životnost jim končí v letech 2035 až 2037. Ale už teď na valné hromadě představenstvo ČEZ prozradilo, že je potvrzen ekonomický i technický potenciál prodloužení životnosti na šedesát let, jako to dělají ostatní země v Evropě. To znamená, že Dukovany tu budou až do roku 2045 až 2047. Životnost Temelína končí až v 60. letech a debata o stavbě tamního nového bloku se vede spíš v teoretické rovině. Jinak řečeno, náhradu jádra řešíme zbytečně brzy.

Myslíte, že tu žádný nový blok nakonec nevznikne?

Pořád se bavíme o tom, co v jaderné energetice umíme dnes. Staví se bloky tříapůlté generace, které se ukazují jako technologicky nezvládnuté a značně problematické. Nevím ale, co bude za deset let. Francouzský prezident Macron loni řekl, že problém jsou právě současné velké bloky, které se do energetiky nové éry už nebudou hodit, a vědci musí vyvinout finančně přijatelnější a technologicky vhodnější reaktory s menším výkonem, ideálně 400–600 MW. Ve Francii se na tom intenzivně pracuje. Velmoci jaderné energetiky budou do malých reaktorů investovat peníze a snažit se s nimi prorazit. Říkám tedy jen to, že sázíme na špatné bloky od instalovaného výkonu 1000 MW až po 1600 MW, u nichž je už teď více méně jisté, že na trhu za 20 let už nebudou mít místo.

Kdybyste se podíval na Česko v roce 2040, jak odhadujete, že bude vypadat zdejší energetika? Budeme stavět menší reaktory?

Ano, budeme počítat s novými technologiemi v jaderné energetice a případné krátkodobé výpadky výkonu, které by mohly nastat kvůli odstavení uhlí, budeme řešit jako okolní země plynovými elektrárnami, které se také velmi hodí jako doplněk obnovitelných zdrojů. V Česku teď existují snahy odsunout klíčová rozhodnutí o budoucnosti nejen za mandát této, ale i další vlády, která by měla vzejít z voleb v roce 2021. To je celá podstata. Mezitím vlády utratí stovky milionů a miliardy na to, aby se zjistilo, že je velké bloky jsou problém a že je nemá cenu stavět. Přitom to víme už dnes.