V maturitním slohu se hlavně nesnaž být originální

Představte si, že jste centrálním hodnotitelem maturitních slohů. Kromě běžné práce (hodnotitelé jsou většinou vybraní učitelé ze středních škol) tak musíte během dubna a května vyhodnotit několik set slohových prací. Jak se asi cítíte, když čtete sto padesáté „vypravování s prvky sci-fi“ na téma Existence lidstva ohrožena: Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naši planetu.

Velmi pravděpodobně vám po první stovce oblud s chapadly a hroutících se mrakodrapů všechno přijde banální a opsané z postapokalyptických filmů. Pokud maturant není genius, který zvládl napsat za hodinu a půl povídku o dvě stě padesáti slovech (dokázal by to Stanislav Lem nebo Isaac Asimov?), rozdáváte hlavně průměrné známky. Dvojkou trojkou člověk nikoho neurazí. Je to spravedlivé? A vypovídá to něco o tom, jestli se maturanti budou umět na vysoké škole a ve svém životě a profesi umět písemně vyjadřovat?

Především to vede k průměrnosti. Být originální se nevyplácí a návodné příručky to neustále opakují. Rizika nejsou malá. Pokud v textu příliš setrváte u emočního popisu prostředí a hrůz kosmického útoku, možná sklouznete od vypravování k líčení. A to se trestá. Pokud se zbytečně zamyslíte nad vyžilostí moderní civilizace, hrozí, že budete vyautováni, protože půjde spíš o úvahu. Když popíšete drama rodiny zavřené ve sklepě, která se bojí vyjít ven, nebude mít centrální hodnotitel oprávněný pocit, že je tu málo prvků sci-fi?

A co to vůbec znamená „prvky sci-fi“? Stačí, že někde zmíníte ona útočící monstra? Nebude to málo? Nebo musí mít vaši hrdinové hvězdolet a laserovou pistoli? Tohle vám proběhne hlavou a pak se sázkou na jistotu opíšete kus Hvězdných válek, Příchozích nebo nějakého jiného hollywoodského kousku. Protože to asi hodnotitel rozporovat nebude.  Ve skutečnosti nejde o zkoušku z psaní, ale z empatie. Z vcítění do toho, co asi bude hodnotitel považovat za „správně“.

Naštvání části učitelů na to, jakým způsobem letos Cermat zadal a vyhodnotil slohy, je mimořádné a na odborných serverech se pilně diskutuje. Právě proto, že často nejlépe uspěli průměrní žáci a ti nadprůměrní byli penalizováni. Ale nejde jen o hodnocení, které se letos po pěti letech opět přeneslo ze škol zpátky do centra. Nesmyslná jsou sama zadání.

Popis Ladova obrázku s ponocným na venkovské návsi. Většina z nás ho zná v barevné verzi, ale tady je černobílý. Jak ho mám „správně“ popsat? Udělám chybu, když popíšu čerň oblohy a zlatou zářivost hvězd? Tady je obé stejnoměrně šedé.  Referát na téma České národní obrození. Zpráva do regionálního zpravodaje o akci k zahájení vodácké sezóny. V obou případech je klíčem k dobře zvládnutému textu práce se zdroji a jejich přehledné zpracování. Jaký má smysl zadávat tohle někomu, kdo je zavřen v místnosti, z níž nesmí odejít ani na záchod?

Výsledky tomu odpovídají. Ti, kteří zkusili být originální, byli potrestáni. Počty bodů jsou často nepochopitelné. Hodnocení centrálního hodnotitele, učitele na škole a hodnotitele, který sloh opravoval po odvolání, se někdy liší až o sedm bodů (z třiceti možných). To jsou i tři klasifikační stupně! A nejde o výjimku. Učitelé diskutující pod některými zveřejněnými slohy se běžně neshodnou, zda je práce za jedna, za dvě či za tři. Lze něco takového považovat za objektivní a spravedlivé hodnocení? Je vůbec přijatelné něčím takhle bizarním zakončovat středoškolské studium?

Opravdu to není normální ani přijatelné. Pro srovnání německý model. Píše se esej na společenské či odborné téma, které zohlední zaměření školy. Soustředit se na jeden typ textu je důležité. Psaní je pro velkou část populace čistě věcí tréninku. Jen častým opakováním můžete dosáhnout slušného výsledku. Práce všech maturantů se v balíčku pošlou na jinou střední školu. Hodnotí ji tedy jak učitel, který žáka zná, tak ten, který má před sebou pouze jeho text. K centrálnímu hodnotiteli dorazí jen práce, kde se hodnocení těch dvou výrazně rozchází. Je nějaký důvod, proč po tom letošním slohovém fiasku něco takového příští rok pilotně, třeba na deseti školách, nezkusit?

Autor je spolupracovník informačního centra o vzdělávání EDUin

Podívejte se na několik textů od učitelů, kteří polemizují s tím, jak letos Cermat zadal a vyhodnotil maturitní slohy:

Reakce učitelky. Jitka Ferencová: Co mi vadí na centrálním hodnocení slohů.

O problémech s hodnocením. Oldřich Botlik: Díky, neznámá VERO!

Odborná polemika. Ondřej Hausenblas: V čem je hlavní slabina centrálního vyhodnocování maturitních písemek.

Ukázky maturitních slohů a jejich hodnocení ZDE a ZDE

Zadání letošních slohů si můžete přečíst ZDE.