Užiteční červi proudí potravinami jako voda ve fontáně

Černá záplava zvolna pohlcuje pizzu umístěnou ve třicetilitrovém akváriu. Chutně vyhlížející jídlo se rozpadá, ztrácí, nakonec zbývá už jen část okraje a trocha tuku - ale i ty po dvou hodinách od začátku hostiny zmizí. Deset tisíc larev mouchy bráněnky (Hermetia illucens) je nasyceno.

Ač se to na první nevábný pohled nezdá, výzkum zveřejněný v časopise Journal of the Royal Society Interface má praktický význam. Polovinu městského odpadu dnes tvoří organický materiál, zbytky jídel, zeleniny a podobně. Specializované firmy dokážou tuto hnijící hmotu změnit v kvalitní hnojiva nebo krmiva s vysokým obsahem proteinů. Klíčem k tomu je právě různý hmyz, který se na organickém odpadu vykrmí, a pak je přeměněn v dotyčný produkt. Larvy bráněnek se používají například k výrobě krmiv pro drůbež a ryby.

Autoři výzkumu zkoumali, jak záplava larev k potravě vlastně proniká. Proč bráněnky v přírodě často vytlačí jiný hmyz? Jak to dělají, že se dokážou tak rychle nasytit? Dostane se na všechny, nebo se nakrmí jen část? Jednotlivé larvy vědci sledovali pomocí softwaru pro modelování proudění kapalin a zjistili zajímavou věc: larvy „proudí“ pizzou podobně jako voda ve fontáně. Sytící se larvy vytvářejí kolem potravy jakési bariérové bloky znemožňující ostatním, aby se přiživili. Hladoví červi však tlačí na své hodující kolegy odspodu a ty nasycené postupně vytlačují vzhůru, nad pizzu a stranou „na konec fronty“. „Fontána umožňuje hladovým larvám vystřídat u zdroje potravy ty, které se už nesytí. Soukolí požíracího stroje se tím udržuje v chodu,“ píší k pozoruhodnému výzkumu internetové stránky časopisu Science.

Mouchy bráněnky jsou užitečný dvoukřídlý hmyz, který se u nás využívá především v soudní entomologii – s oblibou se totiž živí na mrtvolách. V přírodě hrají roli úklidových čet, zdravotní policie likvidující kuchyňský odpad, hnůj či lidské exkrementy. Tým vedený Olgou Shishkov z Georgijského technologického institutu v Atlantě se snaží zjistit, jak jejich činnost dostat pod kontrolu a využít v průmyslovém měřítku. Výsledkem výzkumu je matematický model, který předpovídá rychlost konzumace potravy v závislosti na množství larev, a vychází přitom z fungování zmíněné fontány.

Podobné experimenty lze jen přivítat. Pokud se masa nedokážeme vzdát, je dobré alespoň snížit jeho ekologickou stopu, produkovat jej efektivněji. V tom mohou být larvy užitečnými pomocníky. Zároveň může pohled na „fontánu larev“ spolu s drastickými záběry z jatek či rybích sádek přispět k pochopení, za jakou cenu a jakými postupy vlastně maso produkujeme, a tím i ke snížení jeho spotřeby.