Uprchlický koridor do Unie spravuje Czech team
Reportéři Respektu na hranicích mezi Srbskem a Chorvatskem
Finále cesty do Chorvatska začíná na úpatí mírného kopce. Na křižovatku za srbským městečkem Berkasovo, mezi ušlapaná pole pokrytá odpadky, v pravidelném rytmu přijíždějí autobusy i taxíky a vyplivují svůj náklad lidí, kufrů a igelitových tašek. Tašky a kufry chvíli čekají opřené před autobusem, dorazivší drží děti v dohledu, organizují skupinky a hledají na poli či na okrajích zahrádek místo, kam si po osmihodinové cestě mohli odskočit.
Dřív chaotický proud je teď dobře a samovolně organizovaný. Vozidla sem jezdí přes celé Srbsko, od z hranic s Makedonií; soukromníci za cestu účtují 35 eur na osobu. V cíli čeká zhruba dvoukilometrové stoupání lemované přebytečným a odhozeným nákladem i stánky dobrovolníků a mezinárodních organizací. Nabízejí pomoc, radu, banány a teplý sladký čaj; teplota je přes den kolem deseti stupňů, zrána a k večeru klesá k pěti.
Na vrcholku kopce už čeká provizorní hraniční přechod. Nejprve další čtyři stánky – mezi nimiž nechybějí Lékaři bez hranic, UNHCR nebo Unicef – a několik mobilních záchodků, pak pětice za sebou postavených vojenských stanů. Tímhle koridorem vede cesta do Evropské unie - lidé tu dostanou další várku teplého čaje a nového oblečení, chtějí-li. Je ho tu velká zásoba, stejně jako teplých dek. Běžně nejsou potřeba; běžně znamená, když chorvatští policisté na konci koridoru plynule přebírají příchozí na chorvatské území.
Což vždycky neplatí, z různých důvodů. Třeba když chorvatským úřadům dojdou autobusy, kterým běžence posílají dál na své území, hranice se čas od času uzavře. Pak musí lidé - kterých těmi pár desítkami metrů projdou tři tisíce denně - čekat, aniž je kam se schovat nebo kde se zahřát. To přijdou péřovky a deky vhod.
Koridor mezi Srbskem a Chorvatskem bez nadsázky řečeno spravují Češi. Ve zhruba padesátce dobrovolníků, která se o pokud možno komfortní průchod z jednoho státu do druhého stará, jednoznačně převažují. Czech team, jak si neorganizovaná skupina říká, vznikla a stále znovu spontánně vzniká pomocí Facebooku. Zájem je takový, že koordinátoři musí dobrovolníky odmítat a prosit je, aby raději jeli jinam, kde to takhle hladce nefunguje. Tedy dál po cestě, na hranicích Chorvatska, Slovinska a Rakouska.
Pole za vesnicí Opatovec, pět kilometrů v chorvatském vnitrozemí, je ohrazené ze všech stran plotem. V ranní chladné mlze vystupuje ještě jedna bariéra, tvořená z jedné strany desítkami autobusů. Do provizorního tábora sváží chorvatské úřady všechny, kteří přejdou kopec z Berkasova. Stany jsou nevytápěné, je to provizorní mezizastávka. Běženci se tu zaregistrují do chorvatské databáze, většina z nich ještě ten den putuje dál.
Autobusem nebo vlakem dál ke slovinské hranici. Kdo jede vlakem, toho svezou autobusy do nedalekého Tovarniku. Na nádraží, kde se před pár týdny odehrávaly dramatické scény, když se na přeplněné stanici ve čtyřicetistupňovém horku zasekly tisíce lidí.
V úterý večer tu v podzimním chladu tu lidé na nástup do vlaku čekají v poklidných dvoustupech. Osm vagónů se plní jeden po druhém, rodiny s dětmi mají přednost. Po nich přichází na řadu špalír mladých mužů, kterými policisté zaplňují chodby vlaku do posledního místa. Celá procedura trvá přes dvě hodiny. Nakonec ve vlaku sedí zhruba tisíc lidí vybavených lahví s vodou a svačinou v igelitovém pytlíku. Čeká je zhruba šestihodinová cesta, další zastávka je chorvatsko-slovinská hranice.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].