Prodej Počerad se může ještě zastavit kvůli útlumu uhlí a CO2

Uhelná elektrárna Počerady, největší český zdroj skleníkových plynů, by nakonec mohla kvůli útlumu uhlí a emisí zůstat pod kontrolou státu. Podle dřívějších dohod ji má ČEZ převést na konci roku do rukou majitele mosteckých dolů Pavla Tykače. Ministr průmyslu Karel Havlíček ale nyní říká, že všechny zúčastněné strany – tedy ČEZ, stát a Tykačovi lidé – o budoucnosti elektrárny ještě vyjednávají. „Vyčkejte do konce roku, ta jednání teď probíhají a uvidíme, jak to s Počerady dopadne. Zdaleka není nic rozhodnuto, variant je na stole víc,“ uvedl Havlíček.

Věta padla během rozhovoru s Havlíčkem a ministrem životního prostředí Richardem Brabcem v reakci na otázku, zda ztráta kontroly nejde proti avizované snaze státu tlumit spotřebu uhlí a emise CO2. Rozhovor se konal kvůli vyjasnění vládních plánů a pozic před klimatickou konferencí OSN, pořádanou příští týden v New Yorku.

O prázdninách politici spíš naznačovali, že se do prodeje Počerad nechtějí míchat a že jde o záležitost šéfů ČEZ, respektive o vztah dvou firem. Přiznaný zájem státu tedy zní jako posun. Podle Havlíčka je zjevné, že stát si prodejem elektrárny plnění klimatických cílů nijak neusnadní. Na druhou stranu nutit ČEZ k tomu, aby pomáhal vládě naplňovat její klimatické ambice, a upírat tak podniku výnos z případného prodeje není podle ministra standardní postup.

„Musíme respektovat i společnost ČEZ, která má nějaká pravidla, nějaké minoritní akcionáře a management, který musí jednat s péčí řádného hospodáře. Teď se hledají nástroje, jakým způsobem se naplní i zájmy státu, a to není jednoduché,“ uvádí ministr.

Veterán, který dobře běží

Počerady budou příští rok v provozu padesát let. Do vzduchu vypouští stejně CO2 jako všechna nákladní auta v Česku. Pro jejich odstavení není žádný pevný harmonogram, byť podle Havlíčka „je to varianta, která s ohledem na ekologii dává svoji logiku“. Dříve se počítalo s tím, že Počerady jako jedna z nejstarších zdejších elektráren dožijí a automaticky půjdou z kola ven.

Jejich provoz bude těžší kvůli neustálému zpřísňování evropských emisních limitů a očekávanému zdražování emisních povolenek, na druhou stranu Tykač v minulosti prokázal schopnost vyjednat s úřady benevolentní přístup. Jinou, podobně starou elektrárnu Chvaletice u Pardubic koupil v roce 2013, částečně ji zmodernizoval, její výkon pak vytáhl na historický rekord a s úřady má nadějně rozjednány výjimky na plnění emisních norem.

Podobné tlaky by bylo logické čekat i v Počeradech. „Pro nás jsou Počerady něco jako veterán, který pořád dobře běží,“ prohlásil k motivům Tykače šéf jeho energetického holdingu Sev.en Energy Luboš Pavlas letos v červnu.

Prodej Počerad si Tykač dohodl s ČEZ v roce 2013, tři roky po ovládnutí sousedních mosteckých dolů. Ve snaze dojednat si lepší ceny nejdřív vyhrožoval zastavením dodávek, i když věděl, že jinde svoje palivo tak výhodně neudá. ČEZ naopak vyhrožoval dovozem uhlí odjinud, i když bylo zjevné, že taková varianta je zbytečně drahá a komplikovaná. Výsledkem byla dohoda, ve které se ČEZ zavázal kupovat uhlí z blízkého Tykačova dolu Vršany až do vytěžení kolem roku 2050 (závazku se lze zbavit zaplacením pokuty v řádu několika miliard korun), anebo ČEZ může Tykačovi Počerady prodat.

Dohoda je nastavena tak, že když ČEZ nic do konce letošního roku nepodnikne, elektrárna automaticky přejde pod Tykače. Cena už je dohodnuta na dvě miliardy korun. Termín převodu je sice technicky vzato dojednán až na leden 2024, když se však letos ČEZ neozve, v mezidobí už transakci nepůjde zvrátit.

S jazykem na vestě

Útlum uhlí je z pohledu vlády hlavním nástrojem, jak s emisemi CO2 v Česku pohnout. Na klimatickou konferenci do OSN jede Česko s menšími ambicemi než třeba Slovensko nebo většina států EU, které slibují stlačit produkci skleníkových plynů do roku 2050 na takzvanou čistou nulu – tedy omezit fosilní zdroje na nejnutnější oblasti a tam emise kompenzovat třeba vysazováním stromů nebo umělým stahováním CO2 ze vzduchu. Česká pozice je podle Havlíčka a Brabce taková, že kvůli závislosti na uhlí a průmyslu je země schopna stáhnout emise maximálně na 80 procent úrovně roku 1990 namísto 40 procent, které si země OSN daly za cíl v rámci Pařížské dohody OSN pro rok 2030 - a které má Česko už skoro splněné díky útlumu těžkého průmyslu v 90. letech.

„Nechceme si lhát do kapsy a podlehnout tlaku, abychom jen někam napsali číslo, které vypadá hezky. My říkáme, že v roce 2050 uděláme s jazykem na vestě 80 procent,“ přibližuje Havlíček.

Podobně mluví i Brabec: „Nechceme jen bez podkladů vystřelit číslo a slíbit, že v roce 2050 bude bůh ví co. To by nám přišlo strašně pokrytecké.“ 80procentní cíl se objevil už v roce 2015 ve vládním materiálu Politika ochrany klimatu a podle Brabce by i ten znamenal revoluci – mj. by bylo třeba nahradit všechny spalovací motory, v energetice přejít z 80 procent na jádro a obnovitelné zdroje, radikálně zateplit všechny domy a sáhnout k řadě dalších revolučních opatření, třeba změnit jídelníček a obejít se bez chovu skotu nebo po vzoru britského plánu nastavit termostaty v domácnostech na 19 stupňů. Jiné studie vidí pro Česko jako možnou cestu i 80 procent bez nových jaderných zdrojů, ale podle Havlíčka s Brabcem to není možné.

V reakci na kritiku, že Česko jako jedna ze čtyř zemí nepodpořila unijní čistou nulu, chce Brabec do příštího roku rozpracovat i stoprocentní variantu, byť nyní se zdá, že spíš ze zvědavosti. „Dohodli jsme se s Brity, díky nimž jsme hodně zapracovali i na 80procentním scénáři, že budeme dál spolupracovat na tom, abychom si do příštího roku připravili i to, co by pro Českou republiku reálně znamenala uhlíková neutralita,“ slibuje Brabec s tím, že vláda je „připravena diskutovat o tom, v čem spočívá rozdíl mezi 80 a 100 procenty“.

Zatím má nicméně jít jen o teoretickou přípravu a žádný závazek, neboť postupovat ve vyšších procentech je nejobtížnější - a v českých poměrech se to kvůli horší výchozí pozici jeví ministrům jako nedosažitelné. „Je to jako když hubnete. Na začátku si člověk říká super, ono to půjde, ale pak vyčerpáte rezervy a je konec,“ upozorňuje Brabec, podle něhož náraz v Česku podle dosavadních propočtů hrozí už někde mezi 60 a 80 procenty.