Ve spoustě přetrvávajících rozdílů mezi Západem a Východem Evropy je jeden doslova bolestný: pozná ho každý pacient, jehož nemoc vyžaduje léčbu tělesného utrpení. Jak píše ve svém čerstvém dokumentu Decoding Cancer server Politico, finální stádia u řady typů rakoviny mohou být bez patřičné paliativní péče a dobrých medikamentů nesnesitelně bolestivá. A to, zda se postiženým dostane ztišení této bolesti, závisí do velké míry na tom, kde žijí: zda na Západě, nebo na Východě Unie.
Za dobré měřítko dostupnosti a rozšířenosti paliativní péče považuje Evropská společnost onkologické medicíny ordinaci základního léku na silnou bolest – morfinu. A podle její osm let staré studie jsou v předepisování tohoto léku „propastné rozdíly“ dané zeměpisnou polohou: devět států s nejvyšším použitím morfinu leží na ápadě a devět států naopak s nejnižší spotřebou tohoto léku na východě Evropy. V jiných číslech řečeno: průměrná spotřeba morfinu na hlavu je v západní Evropě zhruba dvanáctkrát vyšší než v Evropě východní.
Prezident německé Asociace paliativní medicíny (APM) a jeden z autorů citované studie Lukas Radruch vysvětluje rozdíl kromě přetrvávajících přísných regulací opiátů také civilizačními důvody. Pokulhávání v léčbě bolesti může podle něj mít kořeny ve dřívější sovětské nadvládě nad regionem a v přetrvávajícím vlivu ruské kultury, která – jak cituje prezidenta APM server Politico - „si zakládá na tom, že bolest člověk musí přemáhat, a ne zahánět analgetiky“.
Možnou příčinou pomalého nástupu paliativní péče na východě EU může být i fakt, že tento druh medicíny je považován výhradně za službu umírajícím, takže jeho nabídka děsí pacienty i doktory. „I v Německu znám spoustu praktických lékařů, kteří si myslí, že opiáty jsou jen pro lidi těsně před smrtí - a tenhle pacient přece ještě neumírá,“ říká Radruch.
Vinu na východní morfinové „zaostalosti“ zřejmě z velké části nese i špatná pověst opiátů, píše Politico. Strach z drogové závislosti vedl v řadě evropských zemí k tvrdým regulacím, a i když dnes Světová zdravotnická organizace řadí opiodní analgetika na seznam nejzákladnějších léků, v mnoha východoevropských státech je pro lékaře obtížné je předepisovat. Někde mají právo na takový předpis jenom speciální lékařské profese, recepty platí pouze omezený počet dní nebo je musí spolupodepsat více doktorů. A ve spoustě zemí nemají lékaři o paliativní péči a správné léčbě bolesti ani ponětí.
I díky financím z fondů EU se sice situace pomalu mění k lepšímu: zvyšuje se přístup potřebných pacientů k lékům na bolest a řada nevládek v čele s Otevřenou společnosti filantropa George Sorose financuje paliativní školení zdravotnického personálu. Ale pro řadu profesionálů je pokrok zbytečně pomalý. „I v roce 2019 je bez přehánění možné říci, že nedostatečná léčba bolesti a utrpení, které to způsobuje, je v péči o veřejné zdraví katastrofou,“ cituje Politico šéfku speciálních projektů Mezinárodní unie proti rakovině Julii Torode.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
