Kdo vyrábí doma sluneční elektřinu, má dostat víc peněz

Česká vláda do boje za záchranu klimatu moc nehrne, nicméně jedno chystané opatření zní nadějně. Ministři průmyslu a životního prostředí slibují zhruba do roka připravit změnu pravidel pro zacházení s malými výrobci solární elektřiny. Změnit se má i to, po čem provozovatelé střešních panelů volají nejčastěji, a sice výkupní ceny za proud posílaný zpět do sítě.

„Připravujeme velkou podporu malé čisté energie,“ prohlašuje vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček. Sliby sice nejsou příliš konkrétní, ale nově by mělo být možné sdílet doma vyrobenou elektřinu s někým jiným anebo ji prodávat výhodněji než dnes. Dál se také počítá s dotacemi na pořízení domácích střešních panelů tak jako nyní.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce se má mimo jiné v legislativě lépe ukotvit takzvaný net metering - tedy mechanismus, kdy by domácnosti mohly v době hezkého počasí posílat svoje přetoky do sítě a později si stejné množství proudu odebrat. „Lidé chtějí, aby elektřinu mohli dát do sítě a pak si ji mohli vzít zpátky. To dnes ještě pořád nejde a intenzivně se pracuje na tom, aby to šlo,“ říká Brabec.

Obrovská výzva

Praxe je přitom složitější – to, co ministr popisuje, už ve skutečnosti možné je, firmy to v nejrůznějších variantách nabízejí v rámci konkurenčního boje. Brabec neupřesnil, co přesně se má v legislativě změnit, ale net metering považuje za „úzké hrdlo“ a do zákona patrně bude chtít dostat to, aby domácnosti měly na podobnou službu větší nárok než nyní. Slabinou dnešních řešení je to, že cena kilowatthodiny je v obou směrech podobná, avšak domácnosti musí za dodávku platit i standardní distribuční poplatek, který je dnes už podobně vysoký jako cena elektřiny samotné. Zatím není jasné, zda by nová legislativa měla toto odbourat.

Novinkou má být možnost přebytečnou elektřinu nabídnout někomu dalšímu. „To je obrovská výzva, jdeme do toho. Nám se líbí, že firmy budou smět mezi sebou elektřinu sdílet. A nemusí být ani sousedé,“ plánuje Havlíček. Fyzické sousedství není podle něho nutností, sdílení by mělo být možné i „ekonomicky“ na dálku přes síť.

Na otázku, zda by domácnosti mohly přebytečnou energii vracet do sítě za lepší ceny než dnes, Havlíček odpovídá, že „samozřejmě“ – ale i tady jsou detaily těchto záměrů zatím nejasné. „Otázka je, za jakou cenu. Dnes je to směšná cena, víceméně symbolická. Nebude to cena, jako když nakupujete, ale musí to být cena zajímavá,“ přibližuje.

Změny se mají připravit formou novel zákonů během příštího roku, mimo jiné v rámci přejímání nových evropských norem v takzvaném zimním balíčku čisté energie z loňského roku – částečně formou přímých opatření, částečně formou nových směrnic, které je třeba převzít do národní legislativy. Na převzetí norem už se podle Havlíčka pracuje, hotovo má být v lepším případě do roka, ale není to jisté. „V příštím roce se to určitě bude dělat,“ odpověděl vicepremiér na otázku ohledně termínu.

Ministři vyložili Respektu svoje plány v souvislosti s jednáním o ochraně klimatu v OSN a kvůli tomu, jak si v kontextu debaty o klimatu představují český přístup. Oficiální vládní dokumenty počítají s postupným útlumem uhelných elektráren a s větším podílem obnovitelných zdrojů, ale nejvíc spoléhají na výrobu z jádra a na výstavbu nových jaderných bloků – byť před touto cestou mnozí experti varují, mimo jiné kvůli enormním nákladům, dlouhé době výstavby a špatné zkušenosti s nedodržováním termínů a rozpočtů všude ve světě.

Mejdan skončil

Investice do čisté energetiky se mají podle představ nynější české vlády soustředit jen na menší zdroje, u velkých fotovoltaik se ministři podpoře brání. V plánech mají pouze investiční dotace na pořízení panelů, a to jak u domácností, tak u firem. Provozní podpoře se brání s odkazem na chyby a zbytečně velké náklady spojené se solárním boomem před deseti lety. „Mejdan skončil, to tam klidně napište velkým titulkem. Není důvod, proč bychom dnes měli provozně podporovat fotovoltaiku velkého kalibru,“ prohlašuje Havlíček.

Podpora má mít podobu dotací na pořízení panelů, jak je tomu dnes u programu zelená úsporám pro domácnosti nebo u operačních programů pro firmy financovaných z evropských fondů. Kromě toho vláda ještě pro firmy chystá takzvaný modernizační fond, z kterého má jít podle Havlíčka na investiční podporu fotovoltaiky 120 miliard korun.

Všechny tyto plány jsou součástí širší strategie, na které nyní v rámci debaty o klimatu pracují všechny evropské země. Většina z nich – 24 z 28 – jela na klimatický summit do New Yorku se závazkem pracovat na tom, aby Evropa stlačila emise skleníkových plynů do roku 2050 na nulu. Česko je jednou ze čtyř zemí, které tento cíl považují za nesplnitelný. Česká vláda nyní pracuje s cílem z pařížské klimatické konference před třemi lety, podle které má do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 procent pod úroveň z roku 1990. V tomto úsilí už má ovšem téměř vše splněno díky útlumu těžkého průmyslu po rozpadu sovětského bloku a centrálně plánované ekonomiky.

Další vládní plán se připravuje na to, že do roku 2050 by místo útlumu emisí na sto procent mělo Česko cílit na 80 procent, v souladu s tři roky starým dokumentem Politika ochrany klimatu. „Nechceme si lhát do kapsy a podlehnout tlaku, abychom jen někam napsali číslo, které vypadá hezky. My říkáme, že v roce 2050 uděláme s jazykem na vestě 80 procent,“ přibližuje Havlíček.

Podle Brabce si ale jeho úřad ve spolupráci s experty z Británie nechá do roka spočítat i stoprocentní variantu, byť nyní se zdá, že spíš jen ze zvědavosti. „Dohodli jsme se s Brity, díky nimž jsme hodně zapracovali i na 80procentním scénáři, že budeme dál spolupracovat na tom, abychom si do příštího roku připravili i to, co by pro Českou republiku reálně znamenala uhlíková neutralita,“ slibuje Brabec s tím, že vláda je „připravena diskutovat o tom, v čem spočívá rozdíl mezi 80 a 100 procenty“.

Existují ale i oponentní studie – podle jedné z nich je možné dosáhnout útlumu skleníkových plynů o 80 procent i bez nových jaderných bloků.

Kromě vzdálených cílů mají ministři nyní na stole i bezprostřednější úkol týkající se nutnosti dořešit budoucnost největšího zdejšího zdroje skleníkových plynů, uhelné elektrárny Počerady. ČEZ ji má podle starých a stále platných dohod na přelomu roku převést do rukou majitele mosteckých dolů Pavla Tykače, což by poté nejspíš znamenalo nový tlak na to udržet ji v chodu co nejdéle a při maximálním výkonu. Podle Havlíčka je zjevné, že stát si prodejem elektrárny plnění klimatických cílů nijak neusnadní. Všechny zúčastněné strany – tedy ČEZ, stát a Tykačovi lidé – proto o budoucnosti elektrárny ještě vyjednávají. „Vyčkejte do konce roku, jednání teď probíhají a uvidíme, jak to s Počerady dopadne.  Zdaleka není rozhodnuto, variant je na stole víc,“ uvedl Havlíček.

Jednání mají ošetřit fakt, že ČEZ nelze ze strany vlády přímo nutit k ulehčování klimatických vládních cílů a upírat mu výnos z případného prodeje. „Musíme respektovat i společnost ČEZ, která má nějaká pravidla, nějaké minoritní akcionáře a management, který musí jednat s péčí řádného hospodáře. Teď se hledají nástroje, jakým způsobem se naplní i zájmy státu, a to není jednoduché,“ uvádí ministr.