Hlavním sdělením voleb není posílení ANO, ale vzestup ODS

Hnutí ANO vychází z voleb jako vítěz, ale úspěch není podle politologa Stanislava Balíka tak velký, jak by se na dominantní vládní stranu slušelo. „Je pravda, že proti posledním volbám posílili. Ale když srovnám výsledek ANO s tím, kde byla ODS v roce 2006, tak jde vlastně o neúspěch,“ říká Balík, vedoucí Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který se v malé komunální politice i sám angažuje – jako nezávislý na kandidátce ODS postoupil už pošesté do zastupitelstva třítisícové obce Bludov na Šumpersku.

Hlavní sdělení z voleb pro vás tedy není vzestup ANO?

Možná mě někdo obviní ze zaujatosti, ale není. Největším sdělením je vzestup ODS do role hlavního oponenta ANO. Ještě loni by si takový výsledek ODS nikdo neuměl představit.

Čím ten úspěch měříte?

Výsledkem v řadě měst, ale i výsledkem senátních voleb. Ukazuje, že ANO skutečně není předurčeno vyhrát úplně všechno. Pokud se ve volbách neangažuje Andrej Babiš osobně, má ANO problém.

Vždyť Babiš se angažoval. Byl vidět v kampani, byl na billboardech, všichni na něj mají mobil…

Ano, ale v tomto případě je to přece jen jiné než u sněmovních voleb. Senát ani komunál nejsou „ty jeho“ volby. Výsledky v řadě měst potvrdily, že k vítězství nestačí jen nálepka ANO.

Kromě Prahy a Liberce ANO vyhrálo ve všech velkých městech. Kromě Ústí a Prahy všude v krajských městech posílili. To vám nepřijde jako úspěch?

Ano, posílili, ale s jakými čísly? Vezměme si třeba 23 procent v Brně – s panem Vokřálem, s jeho pozitivní image v médiích a s nálepkou liberála, s penězi na kampaň. A ANO se v Brně de facto přetahuje o prvenství s ODS, tedy se stranou, která se tam ještě nedávno třásla o existenci. Myslím, že to v ANO nemohou hodnotit jako úspěch, který by odpovídal straně dominující na politické scéně. Pokud hodnotíme vzestup ANO v porovnání s rokem 2014, tak tehdy ještě byli relativně malou stranou.

Co byste tedy na Babišově místě považoval za úspěch?

Znovu uvedu příklad ODS v roce 2006. Občanští demokraté tehdy dominovali velké politice a v následujících komunálních volbách si leckde sáhli na 40 procent. V Praze mohli mít jednobarevnou vládu, v jiných městech běžně získávali 30 nebo 35 procent. ANO leckde vyhrálo, budou mít zastoupení, budou mít primátory a starosty, ale ta síla není taková, jakou potřebovali. Nebudou moci vládnout sami.

Proč ANO v Praze pohořelo?

Nepodařilo shodit vinu za to, co se nedařilo, na někoho jiného. V Brně se to možná trochu povedlo směrem na Žít Brno nebo na Zelené, ale v Praze do role toho kozla postavili paní Krnáčovou - a už se jim nepodařilo ji o sebe odstřihnout jako někoho, kdo k ANO nepatří. Promeškali změnu, kterou mohli udělat v koalici před dvěma lety. Další příčinou může být, že už úplně neplatí to, co dlouhou dobu ve velkých městech platilo, a sice že se voliči rozhodují podle celostátní politiky. Část stále ano, ale část hledí na lokální výkon, a to v součtu v Praze stačí jen na těch zhruba 15 procent.

V ANO se mluví mimo jiné o tom, že nového lídra Petra Stuchlíka možná nasadili moc pozdě.

Ano, to je další věc. Navíc chyběl obsah. Kampaň ANO měla pěknou formu, ale všechny ty sliby nových bazénů a mostů už byly poněkud přepálené a obtížně uvěřitelné.

Čím lze vlastně měřit úspěch nebo neúspěch v komunálních volbách v celostátním měřítku? Součtem hlasů, jak běží v den voleb na ČT24 dole v pásku?

Ne, komunální volby takto jednoduchou interpretaci nemají. Součet hlasů je zavádějící. V Praze, kde je velké zastupitelstvo, má každý volič přes 60 hlasů, u nás v Bludově jen 15. Takže v součtu jsou nadhodnoceny hlasy ve velkých městech. Ze stejného důvodu je nefér přepočet na mandáty. Na vesnicích jeden mandát reprezentuje třeba 40 voličů, v Praze jich jsou desítky tisíc.

Na co se tedy dívat?

Pokud jde o celostátní měřítko, tak pro mě jsou silným znamením senátní volby – v kolika obvodech byl kdo a jak schopen zvítězit. Při volební účasti 40 až 50 procent je to už docela vypovídající. A opět platí, že ANO uspělo, ale ne tak, jak by mělo. A že jejich hlavním soupeřem je ODS.

Velký vzestup zaznamenali Piráti, pro jejich předsedu byly komunální volby důkazem, že už jsou „celorepubliková strana“. Souhlasíte?

V Praze i jinde je to úspěch. Ale je třeba si uvědomit, že Piráti postavili kandidáty pořád jen v některých městech. Kandidovali tam, kde jim to dávalo smysl, hlavně ve velkých městech. Uspěli, ale to ještě neznamená, že už jsou celostátní strana, na to musí být i v obcích pod 10 tisíc obyvatel.

Co je za jejich úspěchem? Distanc od velké politiky? Sex-appeal pro mladé voliče?

Může to tak být. Plus to, že dokázali obsadit pozice městské liberální třídy - jako dřív TOP 09 nebo Unie svobody. K tomu přidávají ještě ten generační apel, který u topky nebyl tak jednoznačný.

Jak hodnotíte propad ČSSD?

Je to katastrofa. Je vidět, že jim voliči slibovaný restart neuvěřili. Není tam ani vidět ani bod obratu, ve který sociální demokraté doufali. Proti loňským volbám jde přinejlepším o stagnaci. Neúspěch byl vidět už před volbami, kdy ČSSD měla největší ztrátu v počtu nasazených kandidátů. Ubývá lidí, kteří jsou ochotni s ČSSD spojit tvář.

Z parlamentních stran je v celkovém součtu hodně vzadu SPD. Znamená to, že slábnou?

To nelze takto říci. Pro jejich voliče asi nejsou tyto volby prvořadé. Ten výsledek mi nepřijde zas tak malý. Leckde jsou přes pět procent a to není špatné.

Hodně lidí se před volbami podivovalo nad složitostí volebního systému, zvláště ve velkých městech nebylo snadné zorientovat se ve velkých voličských plachtách a proniknout do principu zaškrtávání. Existuje způsob, jak to zlepšit?

Je to špatný model. Jsme snad jedinou evropskou zemí, která používá stejný systém pro obce se stovkou obyvatel a pro hlavní město. Jinde jsou zpravidla dva systémy, jeden pro větší a druhý pro menší města. Náš model pro větší města je obvyklý. V menších městech by ale mělo stačit zaškrtat řekněme 15 kandidátů a nepřepočítávat – prostě 15 kandidátů s největším počtem hlasů získává mandát.