Dvě špatné zprávy pro Vladimíra Dlouhého

Poslední rok příležitostně objíždím republiku s přednáškou, která se jmenuje Opravník oblíbených omylů o vzdělávání. Na základě dostupných čísel se snažím posluchačům vysvětlit, nakolik jsou oprávněné stížnosti, že „nikdo nechce dělat rukama, maturitu chce mít každý, maturantů a středoškoláků máme moc, každý chce být politolog a nikdo nejde studovat techniku“.

Takže se neubráním reakci na vystoupení šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého v DVTV, který má za to, že by se vzdělávací systém měl „pootočit“, přizpůsobit podnikatelům a více žáků v patnácti letech přesvědčit, aby nechtěli být kadeřníkem nebo cukrářem, ale například pokrývačem. Je možné ocenit, že pan Dlouhý mluvil rozvážně a připustil, že třeba gymnázií vlastně asi nemáme zase tak moc, jak tvrdil ještě před pár měsíci. Ale – namítal - on těm souhrnným číslům jako ekonom a bývalý politik tak úplně nevěří. Protože on jezdí po republice a „jeho“ podnikatelé mu říkají, že nemají lidi do fabriky, zato přibývá gymnázií.

Mám pro pana Dlouhého dvě zprávy, které ho nepotěší. Za prvé, vzdělávací systém se požadavkům průmyslu a podnikatelů už dávno přizpůsobil - to je jedna z jeho hlavních charakteristik a nejspíš je to i jedna z příčin jeho problematických výkonů. Na odborně zaměřených středních školách máme dlouhodobě dvojnásobek žáků než na všeobecně vzdělávacích (zhruba 240 000 ku 120 000). Ve většině zemí západní Evropy je to právě naopak a ovlivňuje to naše rakousko-uhersko-komunistická průmyslová tradice. Poměr maturujících a nematurujících středoškoláků je pak v posledních deseti letech prakticky shodný (dvě třetiny na průmyslovkách a gymnáziích ku jedné třetině na učilištích).

Přesto podnikatelé nemají dost lidí. Čím to je? Jedno číslo Vladimír Dlouhý nezmínil, i když je nepravděpodobné, že by ho neznal. Navíc je to číslo, které lze zpochybnit či relativizovat jen obtížně. Ještě v roce 2007 měl populační ročník osmnáctiletých 140 000 lidí, v roce 2017 to bylo 100 000 lidí. Na techniky a netechniky, vyučené a maturující, jsou rozděleni víceméně pořád stejně, ale v každém ročníku prostě v posledních deseti letech chybí zhruba 35 až 40 tisíc lidí. Což se ve chvíli, kdy do důchodu odcházejí silné ročníky, kde převažují vyučení v technických profesích, nemůže neprojevit. Na pracovním trhu jde o úbytek desítek tisíc lidí ročně. Mimochodem i to je jeden z důvodů mimořádně nízké nezaměstnanosti v České republice.

A ta druhá zpráva. Za takové situace ministerstvo školství více řemeslníků nezajistí. Stejně jako těžko „dodá“ více - dejme tomu - učitelů. Dnes už nedává smysl stavět proti sobě humanitní a technické vzdělání. Jistěže nám chybí řemeslníci, ale stejně dramatický je hrozící nedostatek učitelů, lékařů, školních psychologů. To jsou absolventi humanitních oborů. Snažit se regulacemi měnit studijní preference žáků je marná cesta. Z kadeřnic a cukrářek se pokrývačky nestanou, i kdyby se ministerstvo na hlavu postavilo. Mimochodem jeden z nejpočetnějších oborů středního vzdělání je kuchař – číšník. Přesto na každé druhé hospodě najdete ceduli, že přijmou právě kuchaře a číšníka.

Takže se můžeme bavit o tom, co dělat, aby ze škol vycházeli kompetentnější absolventi. Aby vyučení neutíkali do jiných oborů, aby na učiliště nešli jen proto, že na ně nic jiného nezbylo, aby se na základce dalo dosáhnout uznání nejen jedničkou z matiky a angličtiny, ale třeba i z dílen. To všechno je debata na místě. Ale důvod, proč podnikatelé, které zastupuje pan Dlouhý, nemají lidi, je ten nejjednodušší možný. Ti lidé se prostě nenarodili.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin