Čínitel, zčápit, šalinosexuál. Nová slova jsou jako fejetony

Už devět let jeho web Čeština 2.0 s pomocí přispěvatelů shromažďuje neotřelá a nově vytvořená, ale i regionální či jinak zajímavá slova ze všech zákoutí češtiny. ,,K té myšlence mě přivedlo zaslechnutí slova s*ačkogán v tramvaji,“ říká novinář Martin Kavka.  Novou odnoží projektu je kniha Hacknutá čeština, kterou vydal spolu s lexikografem Michalem Škrabalem.

Už dříve jste řekl, že vás při vzniku webu inspiroval Urban Dictionary, internetový slovník anglického slangu i novotvarů a nového významu zažitých slov.

Jasně, to byl úžasný zdroj. I dřívější rozvržení webu Čeština 2.0 hodně odpovídalo tomu, jak Urban Dictionary vypadal kdysi. Teď jdeme trochu jinou cestou, naše stránky mají na každou definici unikátní odkaz. Oni každé slovo použijí klidně dvacetkrát a pokaždé s jiným významem. Každopádně se mi líbí, kam se Urban Dictionary dokázal posunout. A potěšila mě otázka jednoho novináře, jestli bylo dřív Urban Dictionary nebo Čeština 2.0 – nicméně Čeština 2.0 vznikla později.

Jsou na vaší stránce nové výrazy, které skutečně používáme v běžné mluvě, nebo se používají spíš na sociálních sítích?

Nejviditelnější neologismy jsou ty, které byly vytvořeny přímo k nějakým událostem. Spodní proud slovníku, takové gró, jsou ale slangové a regionálních výrazy. V podstatě 70 procent představuje slang, který máme zažitý; zbytek je nadstavba, taková hravost Čechů, kteří se vytvářením nových slov baví a reagují jimi na aktuální dění. U některých slov je samozřejmě těžké říct, jestli je někdo někdy použil nebo jestli byla vytvořena cíleně. Pravda je, že z některých to trochu čiší: jsou kostrbatější, vznikla zřejmě na efekt a právě proto, aby byla vložena do slovníku.

Bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Jiří Kraus míní, že až zmizí podněty k neologismům, jako jsou různé politické aféry, ztratí ona slova smysl. Podle vás se zařadí do jazyka, nebo je to fenomén, který pomine?

Do jisté míry má pravdu, ale jsou i příklady, kdy se podařilo uchytit některým výrazům, které mohly mít krátkou životnost. Generace mých rodičů používala výraz „zvojtit“ – což bylo podle herce Vojty něco pokazit. A možná za 20 let budeme mít místo toho „zkrndit“. Výrazy jako na Velebu, na Zemana či na Rokytku naopak asi vymizí, nicméně Andrej Babiš dělá hodně pro to, aby se ve slovníku udržel. Třeba slovo „zčápit“ je skvěle utvořené. Sice odkazuje na Čapí hnízdo, ale zároveň znamená „dostat pod křídla“, má tedy dvojí význam. Tenhle typ slov má pak větší šanci, že ho lidé budou používat. Každopádně jsme hrdí, že máme ve slovníku i prvoplánová slova, protože jsou to svědkové doby. Takové fejetony na to, co tu prožíváme.

Podle profesora Krause coby jazykovědce je stinnou stránkou tvorby neologismů, že je nelze odlišit od ojedinělých výrazů. Nevznikají vážně podle Vás některá slova jenom „z nudy“?

Jak jsem říkal, z některých slov je cítit chuť zapsat se do slovníku, ale nemyslím si, že je častý jev, kdy by si člověk sedl ke slovníku a začal ze sebe tlačit slova opravdu jen z nudy. Spíš je lidi nejdříve používají v psané komunikaci, třeba v internetové diskuzi nebo na sociálních sítích. Princip sociálních sítí je vyniknout, mít originální název, nálepku na názorového oponenta. Když budu chtít pohanit příznivce prezidenta Zemana, řeknu, že je to ,,zemandrtálec“. Lidé, kteří nesnášejí příznivce Evropské unie, je jednoduše nazvou ,,vlezdobruselisty“. To je mimochodem úžasné slovo, není to eurohujer – „vlezdobruselista“ má emoci.

Když vynecháme politiku, dost výrazů se týká mezi Čechy oblíbeného sexuálního a alkoholového vtipkování. Jaké další oblasti do řeči prosakují?

Hodně výrazů se týká těla, ať už jde o různé orgány citlivé i méně citlivé, nebo o parametry těla, jako je tloušťka, výška a atraktivnost. Další velká várka je z pracovního života. Nejde ani tak o typické korporátní výrazy, ty mají svou specifickou odnož, korpohantec, ale o hodnocení kvality práce, nasazení šéfů i kolegů. Jsou to slova jako mlamoj, manadement, managor, sedět za fíkusem, tedy vyhýbat se úkolům, nebo tulení nemoc, nechuť pracovat. Objevuje se i hodnocení kvality dopravy a silnic, hlavně neustále rozbité „déjedničky“.

Nevytváří se kvůli podobným slovům bariéry mezi jednotlivými sociálními či věkovými skupinami?

Já doufám, že ne. Jak slovník na webu, tak ten tištěný by mohl bariéry naopak bourat. Věřím, že pomůže babičce porozumět vnukovi a vnukovi babičce. Například slovo kunerol, což bylo prvorepublikové označení margarínu, který byl asi neskutečně hnusný - dneska ten výraz označuje něco hnusného - se stalo na webu nejvyhledávanějším. Domnívám se, že slovník může zároveň fungovat i jako most mezi regiony. Úžasným příkladem je slovo ,,šalinosexuál“, jako označení pro člověka, který se fotí s mazací tramvají v Praze a pak to dává na sociální sítě. Pochybuju, že se v Brně někdo fotí s „mazačkou“, to slovo vzniklo pro Prahu, a přece je v něm slovo šalina, které je typické pro Brno. Má to skvěle propojující prvek.

Jak vybíráte novotvary, které zařazujete do slovníku, popřípadě které jsou podle Vás už ,,přes čáru“?

Do slovníku na webu zařazuju všechno. S některými slovy mám problém, ale kdybych je tam nezařadil, neznamenalo by to, že se nepoužívají. V knize jsme ale kontroverzní, xenofobní a extra útočná slova mít nechtěli. Snažili jsme se, aby to byla pocta češtině a její hravosti, proto jsme šli spíš cestou zábavnosti.

Nejpopulárnějším slovem webové verze  jsou “čvančary“ - podle poprsí herečky Jitky Čvančarové. Stěžoval si někdo kvůli výrazu, který se ho týká?

Jediný, kdo se ozval, byla společnost Toi Toi. Ve slovníku se totiž objevilo „toitoika“ ve smyslu jakýkoli mobilní záchod. A tato společnost se ozvala, že toitoika není jakýkoli, ale pouze jejich záchod. Já jsem jim nebyl schopný vysvětlit, že je to spíše pocta a obrovské ocenění.

Znáte některé z přispěvatelů osobně?

Na křtu knihy se mi podařilo s jedním z nich setkat. Dost dlouze jsme si o slovníku popovídali a bylo fajn potkat osobně člověka, který do slovníku přispívá. Tenhle pán, hrozně zajímavý člověk a chartista říkal, že některá slova používá on sám a jiná k němu chodí přes známé.

Nejčastějším přispěvatelem jste ale stále vy. Kolik slov do slovníku přidáte? Máte přehled, kolik jich celkově přibude týdně či ročně?

Ano, první příčku držím já a druhá je moje manželka. Dohromady jsme ale vytvořili asi jen 1100 slov, zbytek do necelých 12 tisíc vytvořili hlavně neznámí lidé. Nejvíce slov samozřejmě přibývá, když se něco děje. Teď byly často volby a volební kampaň je největší podhoubí nových slov, protože jednak se slovy přicházejí kandidáti sami a jednak vznikají novotvary jako reakce na jejich výroky. Co se týká počtu nových slov, momentálně výrazně roste. Já jsem za den schopný publikovat 20 nových slov, ale když se něco děje, od ostatních přispěvatelů mi jich přibude až 150. Teď mám právě na čekačce 3000 slov.

Vy osobně slova ze slovníku běžně používáte? A máte nějaká oblíbená?

Já jsem na tohle úchyl, já je opravdu používám. Vzhledem k tomu, že mi prochází pod rukama každé slovo, které dávám na web, začnu používat ta, která se mi hodně líbí. Mám rád ta, která si hrají s jazykem, a je v nich pozměněno třeba jen jedno písmeno, ale význam je úplně jiný. Třeba kontokorentiér nebo čínitel jako ústavní činitel, který sympatizuje s Čínou.

Vaše kniha se jmenuje Hacknutá čeština. To zní negativně…

Název knihy má několik rovin. „Hack“ je nabourání nějakého systému. A tou knihou jsme opravdu trochu nabourali akademické prostředí, protože slovník vzniká zespoda, živelně. Za druhé, ,,hack“ neznamená jen nabourání v negativním smyslu, původně to bylo vylepšení. Takže druhou rovinou je, že češtinu vylepšujeme.

Na knize jste se spolupracoval s lexikografem Michalem Škrabalem. V čem vaše spolupráce spočívala?

Dal knize kompletní slovníkovou štábní kulturu. Jeho nápad byl doplňovat slova šipkami nahoru nebo dolů, které nám umožnilo odkazovat na další výrazy napříč slovníkem. Michala také napadlo doplnit do knihy nejčastější způsoby, jak Češi tvoří nová slova; to jsou ty –fil, –fob, –mil, –ismus. Dále přišel s vyznačením etymologie, která je v knize označena plným trojúhelníkem. Dost jsme spolu pracovali i na vyladění rovnováhy jednotlivých slov – mnoho autorů znamená na jednu stranu velkou pestrost, na druhou kolísavou úroveň definic a příkladů, takže jsme se zaměřili na to, aby celý slovník držel úroveň těch nejlepších definic.

Lišil se v něčem jeho přístup?

Michal se ukázal jako ještě větší střelec než já. Řekl, že se nebudeme držet při zdi a budeme odvážnější. Díky němu jsme podporovali nespisovnou češtinu v příkladech, kde se autor slova držel zpět a sám sebe cenzuroval. Přišlo nám zvláštní, aby hovorové slovo doplňovala hyperkorektní definici nebo příklad užití. Takže jsme definici nebo příklad „znespisovněli“. Kupodivu lexikografové a ostatní jazykovědci jsou velmi tolerantní, mají neologismy rádi, protože jejich práce asi není ohňostroj zábavy. Neologismy jsou pro ně třešnička na dortu, zpestření jejich práce.

Takže kniha neznamená konec webu…

Web určitě pojede dál, tam je pořád práce jako na kostele. Už přemýšlím o jeho vylepšení, kategorizaci slov a dalších vychytávkách. Kniha bude doufám dál bavit lidi a ukazovat jim, jak je čeština barevná, košatá a vtipná. A přemýšlím, jestli by webový slovník i kniha nemohly pomáhat při výuce ve školách. Chtěl bych udělat z češtiny větší zábavu, ukázat hravost jazyka, jeho ohebnost a možnosti. Aby výuka češtiny nebyla jen nuda s vyjmenovanými slovy. Přivedl mě na to známý, když mi poslal fotografii svého jedenáctiletého syna, který odložil Playstation a začetl se do Hacknuté češtiny.