Cermat zmanipuloval výsledky maturity, ale prý to nevadí

V letošním testu z češtiny změnil Cermat způsob bodování pěti úloh a díky tomu propadlo mnohem méně maturantů, než kdyby se bodovalo jako loni. Pokud bychom loňské bodování použili na letošní výsledky, nebylo by propadlíků šest tisíc, ale odhadem přes osm tisíc. Tématu se věnoval i tištěný Respekt a na serveru Česká škola se poslední dva týdny vášnivě debatuje, jestli je větší bídák ředitel Cermatu Jiří Zíka, protože hodnocení zmanipuloval, nebo Oldřich Botlík z iniciativy Maturitní data – odtajněno, který na tu manipulaci přišel a vysvětluje, proč je nepřípustná, čímž podle diskutujících snižuje vážnost maturitní zkoušky.

Pro laika může být ta debata poněkud nepřehledná, ale základní otázka je jednoduchá. Kdo v takovém případě může rozhodnout o tom, jestli propadne, nebo nepropadne u maturity o tisíce lidí víc? O tom totiž nerozhodují svými kvalitami maturanti. Ti konkrétní umějí stále stejně, přesto někdo rozhodl, že tento rok dva tisíce z nich nebudou mít problém, který měli jejich spolužáci z loňska.

A tady to začíná být zajímavé. Na přímý dotaz, jestli existuje pokyn ministerstva školství, jak obtížné mají být letos maturitní testy, jsem dostal od tiskové mluvčí odpověď, že žádný takový příkaz nebyl vydán. Existuje nezávislá odborná komise, která má kvalitu testů ověřovat, ale ta se podle všeho tímto problémem rovněž nezabývala.

A ředitel Cermatu tvrdí, že žádný, ani interní předpis nestanovuje, jakým způsobem mají být úlohy bodovány. K podobným změnám podle něj došlo v minulosti už mnohokrát. A o bodování jednotlivých úloh navíc nerozhoduje on, ale jejich autoři. Víme, kdo jsou ti lidé? Ne. Jejich jména se… nezveřejňují. Na to interní předpisy pamatují.

Čtyři z pěti úloh, kde došlo ke změně, mají stejný formát (rozhodujete se u jednotlivých položek mezi ANO – NE) a tedy i stejný způsob bodování. Takže buď ty úlohy měly různé autory a ti se letos jaksi zázrakem shodli, že budou v bodování benevolentnější - nebo mají jednoho autora, který se jen tak z rozmaru rozhodl, že jeho úlohy budou tentokrát docela snadná tipovačka. Maturanti mu jistě na dálku vděčně mávají.

A jak to asi v Cermatu probíhá? Přijdou ty úlohy poštou včetně návrhu bodování a na místě to prostě někdo nějak poskládá podle maturitního katalogu? Nebo se sejdou všichni autoři u jednoho stolu, a když se mluví o hodnocení, pan Zíka si zacpe uši, protože do toho, jak se bude test hodnotit, ve skutečnosti nemluví? Nebo do toho přece jen trošičku mluví, a když to vypadá, že test je letos o dost těžší, malinko to hodnocení „pošteluje“, aby celkové grafy hezky vyšly? Začíná to být opravdu hodně bizarní komedie.

Jejím vyvrcholením je, když na jednom konci Velkého zrcadlového sálu ministerstva sedí Kateřina Valachová a ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání Jiří Zíka, tváří se vážně a sdělují nám, že testy byly meziročně zcela srovnatelné, žáci se tu o procento zlepšili, tu o procento zhoršili a paní ministryně je ráda, že… A následně to převezmou všechny deníky, rádia a televize, komentátoři se také tváří vážně a rozebírají, kdo za to vlastně může, zda učitelé nebo líné žactvo.

Vážně nikomu nevadí, jakou komedii tu veřejně hrajeme? Oldřich Botlík to výstižně přirovnal k maratonu, který jeden rok měří čtyřicet dva kilometrů, druhý o dva míň, nebo víc - ale my pořád smrtelně vážně debatujeme o tom, kdo ho zvládl, či nezvládl pod tři hodiny. Za takové situace se na novinářskou otázku „Co soudíte o výsledcích letošních maturit?“ dá odpovědět jediné: „Dopadly, jak Cermat rozhodl, a Cermat rozhoduje vždy správně.“

Skutečně o vzdělávací politice a osudech tisíců maturantů rozhoduje ředitel Cermatu, nebo dokonce jakýsi anonymní tvůrce konkrétní úlohy? Oni jsou těmi, kdo vytvářejí vzdělávací politiku státu? Opravdu to považujeme za normální? Soudě podle nulové reakce ministryně a ostatních politiků nejspíš ano. Pak tedy máme maturitu a školství, jaké si zasloužíme.

Autor je spolupracovníkem informačního centra o vzdělávání EDUin, podporovatele iniciativy Maturitní data – odtajněno.