Anketa: Skautské dovednosti používám v práci prakticky denně

Skauting, který po prudkém porevolučním rozmachu zažil útlum, je dnes zase v módě – za posledních dvanáct let skautů přibylo o polovinu. Od devadesátých let prošlo hnutím půl milionu lidí a v oddílech dospěly nejméně dvě generace. Mnoho z nich právě teď přichází na trh práce a personalisté se shodují v tom, že když uchazeč u pohovoru v zaměstnání zmíní členství ve skautském oddílu, má oproti ostatním výhodu. Čím to, že lidé, kteří strávili dětství vázáním uzlů a spaním v lese, jsou v dospělosti tak často úspěšní? O tom pojednává hlavní text v aktuálním Respektu 21/2018. Následující anketa je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi.

Petra Müllerová: Není pravda, že bych pouze na základě členství ve skautu získala práci, ale rozhodně to vylepšilo můj profil. Všechny personalisty to rozhodně zaujalo a vždy se na to zeptali. Skauting pro ně většinou znamenal záruku určitých hodnot jako zodpovědnost, ochota, morálka. Ve Francii jsem získala do profilu také důležitý aspekt - dobrovolnictví, které je vysoce hodnoceno (víc než v ČR). Momentálně se nacházím na stáži v Evropském parlamentu. Bylo mi prozrazeno, že tuto stáž jsem získala i na základě toho, že se angažuji ve skautu. Byla to pro ně velká záruka.

Václav Černík: Nezískal jsem (asi) práci díky zmínce o členství ve skautu, ale nedokážu si představit, jak bych práci vykonával bez zkušeností ze skauta. Je mi 26 let, dokončuji druhý rok ve školství a jsem třídní učitel. Třída je vlastně takový oddíl a školní výlet je taková oddílová výprava, kdy musím zajistit dopravu, ubytování, program… Pro mě je to díky skautským zkušenostem  vcelku rutina. A nevím, jak bych obstál nebýt těchto zkušeností - rozhodně mě na to učitelské studium nepřipravilo. Ve skautu jsem se také naučil připravovat projekty i psát dotační žádosti, čehož využívám i ve školství - opět platí, že studium na VŠ na něco takového absolutně nepřipraví.

Eva Dittrichová: Já sama skautka nejsem. Ale ve své soukromé základní škole jsem zaměstnala řadu skautů právě proto, že jsou to skauti. Jde o svobodnou firmu (a hodně svobodnou školu) -  a vlastnosti a dovednosti, které Junák podporuje, pro mě byly klíčové. V týmu byla ve výsledku skautů více než polovina; i následnou zkušeností se ukázalo, že jde o velmi signifikantní kritérium již při čtení životopisů. Od září bude ve škole 23 lidí, z toho minimálně 11 skautů.

David Yilma: Díky členství v Junáku jsem získal body navíc při přijímání na pedagogickou fakultu. A pak si myslím, že to pomohlo, když jsem žádal o práci ve škole v Anglii. Bohužel o tom nemám přímý důkaz a mohu se o tom jen dohadovat, ale skauting jsem vždy v životopisech zmiňoval a používal jako podporu při výběrových řízeních a pohovorech.

Martina Rybková: Aktuálně jsem na mateřské, ale předtím jsem pracovala osm let v HR v pojišťovnictví, výrobě i maloobchodu, kde jsem měla mimo jiné na starosti nábor. Pokud jsem v CV viděla skauting, ať už jen jako slovo v řádku koníčky nebo u absolventů detailně rozepsané v části praxe, vždy jsem jako skaut měla radost, že někdo sdílí podobné hodnoty. A pokud splňoval i další požadavky, do prvního kola jsem jej většinou pozvala. Nejde obecně říct, že by uchazeči skauti byli lepší nebo horší, ale u absolventů mi přišlo, že skauti byli většinou organizačně schopní, nebo alespoň se to tak na pohovoru jevilo při řešení modelových úkolů a situací. Tedy ano - slovo skauting v CV mnohým pomohlo dostat se do 1. kola, pak už museli předvést, co umí. Ale nepamatuji, že by uchazeč, který měl v CV zmíněný skauting, nepřišel na pohovor. Hodnota slušnosti a zodpovědnosti je podle mé praxe na vyšší úrovni - jinak se stává běžně, že bez omluvy uchazeči nedorazí.

Marcel Faikis: V životopise zmiňují členství ve skautu a získal jsem díky tomu i práci. Vystudoval jsem FF UK. První zaměstnání jsem získal ve škole, a přestože nemám vystudovanou pedagogiku ani pedagogický obor, začal jsem učit. Pro ředitelku školy byl jeden z důležitých faktorů, že jsem měl dlouholeté zkušenosti ze skautů. Nyní pracuji v IT sektoru, přestože mám vystudovaný humanitní obor. I do současné práce jsem uváděl zkušenosti ze skautů - a byly jedním z důvodů, proč si mě vybrali.

Petr Tulach: Máme ve firmě maličkou enklávu skautů. Já sám byl ve firmě první skaut a víceméně je náhoda, že se nás tu sešlo víc. Ale protože jsem u výběru nových lidí, tak mě samozřejmě skautování kandidátů zajímá. Ptám se, co dělali ve skautingu, zjišťuji, jestli tím získali nějaké dovednosti, a v neposlední řadě se mohu vyptat jiných skautů na osobní zkušenost. Pokud někdo s někým organizoval větší skautskou akci a byl úspěšný, získal určitou sadu dovedností - - i když je zatím jen absolvent VŠ. Jednoho skauta jsem sám vedl jako vedoucí, a když sháněl brigádu, vzali jsme ho na trainee program a velmi se osvědčil. Obecná zkušenost je, že pokud kandidát pracoval jako činovník (vedl oddíl nebo aspoň družinu), má osvojené dovednosti jako plánování, řízení lidí a komunikaci s rodiči; je zpravidla více otrkaný a samostatný.

Maxmilián Škach: Je mi 26 let a už 11 let žiju v Londýně v Británii. Svou první pořádnou oficiální práci jsem získal v Londýně právě díky času v plzeňském oddílu Vločka. Na internetu jsem našel, že pobočka německé outdoorové firmy Jack Wolfskin hledá prodavače. Zkušenosti s prodejem jsem měl minimální, a tak jsem vsadil na praktické zkušenosti. Napsal jsem manažerovi obchodu email, kde jsem se popravdě přiznal, neboť skaut má být pravdomluvný a čestný, že nemám mnoho zkušeností s prací prodavače - ale že mám mnoho zkušeností s typem vybavení, které Jack Wolfskin prodává - batohy, boty, bundy do deště, fleecové mikiny, stany. Nevkládal jsem do přihlášky mnoho nadějí, ale byl jsem pozván na dva pohovory a byl jsem přijat. A to právě na základě znalostí outdoorového vybavení, které jsem mnoho let používal. Pohovor byl zajímavý, mluvili jsme hodně o mých skautských letech, dostal jsem i otázku, jaké značce vybavení jsem věrný a proč. Tehdy jsem zmínil české batohy GEMMA, které byly oblíbené v oddíle - i dnes, po více než 16 letech používání,  je batoh v naprosto dokonalém stavu.

Teď se živím jako asistent kamery a kameraman na volné noze a skautské dovednosti používám na natáčení prakticky denně. Schopnost improvizovat a poradit si v různých situacích je dovednost, kterou jsem se naučil na skautu - a věřím, že i díky ní jsem úspěšný v práci. Ale hodí se i znalosti uzlů, způsoby zavěšení, vědomost, kdy padá večer a ráno rosa, jak se obléci na náročné noční natáčení. Na natáčení filmu Pigman v Irsku jsem byl ve štábu jediný, kdo dokázal pro danou scénu rozdělat oheň a pak jej udržovat. A stejně tak jsem při natáčení filmu I am Sherlock Holmes - jako jediný uměl rozdělat oheň v krbu a pak jej udržovat, aby hořel a nejen čadil.

Vojtěch Petr: Předně - nejsem si zcela jist, zda reálně existuje varianta, kdy někdo někoho přijme jen na základě toho, že je skaut. Spíš myslím, že to obecně přidává body (anebo ubírá, když si personalista uvědomí, že daný člověk nebude mít třeba volné víkendy, bude vždy v létě pryč stůj co stůj, nebo se zamyslí, kolik toho asi v práci daný člověk vytiskne pro skauty). V mém případě mi skautování body přidalo. Dělám už třetím rokem v České televizi na pozici videomakera - v týmu, který má na starosti promo pořadů na sociálních sítích. A nešlo jen o “klasické” skilly, které člověk ve skautu nabere - vedení lidí, týmovost, zodpovědnost. Ačkoli jsem video studoval na vyšší odborné škole, zásadní vliv na to, co jsem uměl a s čím jsem do výběrového řízení šel, měl i fakt, že jsme s kamarádem ze skauta předtím založili de facto skautskou “firmu”, která vytváří pro skauty video obsah. Díky video a audio týmu jsem si zkusil (a zkouším) mnoho nových formátů a experimentů, ke kterým jsme se ve škole nedostali. Zároveň skupina funguje jako vzdělávací: nejenže se člověk díky pravidelnému natáčení a střihu zlepšuje, ale hodně mi dávala (a dává) možnost učit ostatní, potažmo se učit od nich. A to nemluvím o tom, že moje láska ke kameře a fotografování pramenila z jedné ze skautských odborek, kterou jsem jako malý skaut plnil - a na základě ní si i po letech vybíral obor studia. Nebo fakt, že i k marketingu jsem přičichl právě ke skautu, když jsem se snažil lákat ostatní na velké skautské akce. Suma sumárum, vše ve skautu vedlo k tomu, abych teď byl tam, kde jsem. Ale jak jsem psal v úvodu, zároveň si nemyslím, že by mne šéf vzal jen proto, že skautuji.

Bára Honců: V roce 2006 jsem odjela se svým partnerem do Irska, on na projekt Erasmus na University of Limerick - a já jsem chtěla ten rok pracovat. V té době zrovna Británie a Irsko otevřely pracovní trh pro nově přistoupivší státy Evropské unie, takže do Irska se valily davy Poláků, Slováků a Čechů. Pracovní trh byl zaplněn a já měla obavu, že se svým vzděláním budu muset umývat záchody. V životopisu jsem uvedla kromě VŠ studia a předchozí čtyřleté praxe v SAP (administrativní pozice) i koníčky a zájmy, tzn. skauting, vedení oddílu, vedení roverských kurzů a hlavně účast na Jamboree v Chile v roce 1999 jako člen servisního týmu. A vím, že právě díky účasti na Jamboree jsem získala zaměstnání v kanceláři společnosti Dell, v týmu data creation, jako jediná cizinka v celém oddělení (kde bylo 50 osob). Vedoucí našeho oddělení, který si vybíral lidi, byl také skaut, účastnil se jiného Jamboree, a to bylo naše pojítko. Vybral si mě právě díky skautingu: zaručuje akčního a pracovitého člověka, který dobře funguje v týmu.

Tom Klíma: To, že jsem skaut, mi v profesním životě určitě pomohlo, byť ne napřímo. Před někým se zmínit, že jsem skaut a dostat práci, mi přijde na hranici podivnosti, až sektářství. Nicméně skaut mi dal veliký rozhled a spoustu zkušeností v oblasti řízení lidí, ekonomiky, hospodaření, psychologie, učitelství, komunikace s úřady, psaní grantů i soft skills, jako je asertivita nebo důvěra v lidi a v sebe. Díky skautu jsem se rozhodl založit si ve dvaceti vlastní čajovnu, vedl několikaletý celostátní projekt odborných zkoušek pro všechny skauty i neskauty a poznal jsem spoustu skvělých lidí. A vlastně nepřímo získal i práci v nemocnici.

Ondřej Turek: Jsem členem organizace Mladí ochránci přírody. Jako čerstvě vystudovaný absolvent gymnázia jsem nastoupil na vysokou školu, téměř bez pracovní praxe. Rozhodl jsem se pod společností Kroužky lektorovat ve školách kroužek Počítače a internet. Při pohovoru jsem zmínil, že mám několikaletou praxi jako oddílový vedoucí. V tu chvíli se zbytek rozhovoru točil kolem toho. Stejně tak tomu bylo u zaměstnavatelů, kteří mne přijímali na pozice spojené s pedagogikou. Své působení v oddílu vnímám nejen tak, že to vypadá dobře v CV, ale zejména v tom, že lidé, kteří si oddílem prošli (a je jedno, pod jakou organizací), mají sklony se družit - a ti aktivnější se vzájemně propojují bez ohledu na to, zda v oddíle ještě působí, či nikoli. Právě díky takovému družení (stačilo, že jsme se náhodně potkali přes mou známou) jsem se dostal třeba do společnosti Barevný svět dětí na pozici lektora komunitních programů pro děti v pěstounské péči. A faktem je, že díky oddílu jsem nabyl nejen zkušenosti, jak se vede organizace, jak se jedná s lidmi a získal zodpovědnost, ale nabyl jsem i znalosti na různých kurzech, které mi členství v oddíle nabídlo (zdravotnický kurz, kurz hlavního vedoucího tábora, nepřímo i kurz stavby lanových překážek.)

David Malát: Myslím, že mě kvůli skautingu do práce přijali. Vystudoval jsem obor kuchař s maturitou. Už na ZŠ mi třídní učitelka i výchovná poradkyně radily, ať jdu na SŠ pedagogickou, že jsem od mala v Junáku (už v té době jsem dělal rádce) a že mám k dětem vztah. Jenže mě bavilo vařit a byl jsem přesvědčen o tom, že „kuchařina“ je správná volba. Život ale plynul dál, jednoho dne jsme se na skautech bavili a jeden z vedoucích nadhodil, že u nich na SŠ hledají vychovatele na domov mládeže. Sice jsem neměl pedagogické vzdělání, ale na následný pohovor jsem vzal veškeré dekrety získané v Junáku. Nevím, zda to byl úplně hlavní důvod – onen vedoucí, který zprávu o místě nadhodil, tam je rovněž zaměstnán a asi zafungovalo i doporučení. Protože jsem však neměl pedagogické vzdělání, beru to od začátku tak, že je to hlavně díky skautingu a práci s dětmi. Nyní jsem tam zaměstnán již sedmým rokem, pedagogické vzdělání jsem si dodělal - a není nic lepšího než práce s dětmi.