Bezradná Twiggy v biosvětě

Pro knihy, o nichž píšu do této rubriky, jsem si stanovila tři kritéria: Za prvé mě musí zaujmout natolik, abych je přečetla (skoro) jedním dechem. Za druhé to (tedy tuto formu propagace) musí potřebovat a za třetí o nich musím umět říct něco zajímavého a pokud možno chytrého. Ani jedna z dnešních knih nesplňuje všechna tři kritéria beze zbytku (o sbírce Martina Reinera Hubená stehna Twiggy neumím říct nic chytrého a román Michala Viewegha Biomanželka zase nepotřebuje propagaci), ale protože se mi obě hodně líbily, rozhodla jsem se udělat z nouze ctnost a spojit je do jedné recenze nebo spíš reflexe.

Ve sbírce Martina Reinera Hubená stehna Twiggy se mi nejvíc líbily básně o Brně (protože jsem tam taky vyrůstala) a možná ještě víc ty, které zachycují prchavé okamžiky, smetené neúprosným proudem času – třeba báseň nazvaná 1975 (Vracím se ze školy úplně sám./ Opatrně našlapuji,/ aby slétl pták/ a začal ze mě pít) nebo Anthropos, 1968 – 2008, v níž se spojují oba motivy a vystupuje zde známá brněnská atrakce, vycpaný mamut. Svůj nejsilnější pocit z celé sbírky neumím vyjádřit jinak než kýčovitě: dojímavá radost z toho, že člověk není na světě sám a že ony prchavé okamžiky může sdílet s někým, kdo ho má rád. (Ale nezalekněte se patosu – erotika je tam taky!)

Samota a touha po sdílení světa s blízkou bytostí je (pro mě) i hlavním motivem Vieweghovy Biomanželky.Biomanželka je podle mě výborně napsaný román – postavy jsou natolik uvěřitelné a jednoduché (míněno pozitivně), že je snadné se vžít do jejich pocitů, ale nesklouzávají do banality ani karikatury – a takový je i příběh, je napsaný čtivě, lehce a s humorem, ale přitom v něm jde o hodně vážné věci. Občas mě při čtení napadlo, že by příběh mohl být trochu dramatičtější (že by se dula třeba vystěhovala, zabila Mojmíra nebo se do něj naopak zamilovala…), ale myslím si, že autorovi není co vytknout.

Zato postavám ano! Na první pohled je (zejména pro muže) snadným terčem Hedvika. Nedokáže se smířit s životní realitou (že její manžel už nechce mít třetí dítě) a bláznivě se vrhá do všeho, co je aspoň trošičku alternativní, počínaje biopotravinami a konče třeba sebezkušenostními tréninky, laktačním poradenstvím, adopcí na dálku či mnohaletým soužitím s dulou, což je, jak jsem se z knihy dozvěděla, jakási rádkyně, která má být ženě oporou při přirozeném porodu a prvních týdnech života dítěte… Dvě už existující děti a hlavně manžel se z Hedvičina zorného pole poněkud vytrácejí.

Jako žena se ovšem Hedviky musím zastat: (skoro) nic z toho, co dělá, není vysloveně špatné nebo škodlivé. Co ostatně zbývá ženě, jejíž manžel (Mojmír) sice nevyžaduje teplé večeře, ale byl by rád, kdyby mu manželka aspoň zatelefonovala, zeptala se ho, jestli nemá hlad a poradila mu, aby se šel najíst někam do restaurace. Nabízí se otázka, jestli je Mojmír svéprávný (odpověď zní ano, milenky si taky umí najít sám), ale to je jen laciný vtípek.

Někdo by měl těm dvěma říct, ať už se konečně vzpamatují. Hedvika by měla trvat na tom, že prostě chce třetí dítě – co je důležitějšího a krásnějšího než nová lidská bytost, velká a šťastná rodina? A Mojmír by s ní samozřejmě měl souhlasit, a za to by mohl třeba požadovat, aby mu Hedvika uvařila teplou večeři aspoň jednou týdně. To říkám s nadsázkou, ale přijetí životní reality by možná opravdu mohlo být klíčem k řešení spousty problémů ve vztazích mezi lidmi…

Ale ještě lepším a účinnějším prostředkem by byl rádce. Ne nějaká břídilská dula, která radí pár týdnů po porodu. Rádce by nás provázel celým životem. Někdo, kdo jasně vidí, co by se v životech ostatních lidí mělo vylepšit, co změnit, čeho se vyvarovat, co udělat jinak… Někdo takový jako já. Nebo jako vy – taky míváte pocit, že se v cizích životech vyznáte lépe než v tom vlastním? Nezoufejme, třeba se blíží doba, kdy každý bude mít nárok na svého životního rádce. A možná dokonce bez poplatku. Ale co pak budeme vlastně dělat?

Martin Reiner, Hubená stehna Twiggy, Host 2010
Michal Viewegh, Biomanželka, Druhé město 2010

Markéta Hejkalová

(nar. 29. února 1960) – spisovatelka (autorka románů

Kouzelník z Pekingu, Slepičí lásky, Vždycky jedna noc

a knih faktu Fin Mika Waltari nebo

U nás v Evropě

), překladatelka finské literatury (hlavně Mika Waltari a Arto Paasilinna), nakladatelka, pořadatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a místopředsedkyně Českého centra PEN klubu.