Nějaké křivdy byly – ale už to přebolelo

V pohoří Bílých Karpat, jen pár metrů za slovenskou hranicí u říčky Teplice, leží malá osada jménem Šance. Tvoří ji asi čtyřicet rodinných domů a chalup postavených podél silnice a na konci jara tu v teplém odpoledním dni panuje ospalá atmosféra. Před jedním z domů paní ve středním věku seká zahradu, na chodníku podél silnice jiná žena v kočárku uspává dítě, ještě o kus dál sedí na lavičce před starou chalupou dvojice mužů usrkávajících domácí pálenku. V době před třiceti lety, kdy se dělilo Československo, tu vládla výrazně jiná nálada. Politici z obou nově vzniklých států totiž rozhodli, že se tato historicky česká osada původně zvaná U Sabotů nově připojí ke Slovensku, což ve zdejším kraji vyvolalo velké rozpory. Malá vesnička se tehdy ocitla ve středu pozornosti, jezdili sem ministři vlád obou nově vzniklých zemí a také množství novinářů. Z dnešního pohledu jde o pozapomenutou lokální kapitolu z dělení státu, která se s odstupem času jeví vlastně banálně, protože tehdejší spory mezi místními obyvateli se podařilo vyřešit. Místní lidé ale na dobu před třiceti lety stále vzpomínají jako na dramatické období. Není divu: nestává se často, aby do letitého poklidného soužití malé komunity na zelené hranici takhle masivně zasáhla velká politika.

Chceme na Slovensko

Osada Šance je dnes součástí slovenských Vrbovců, před třiceti lety ale bylo všechno jinak – jmenovala se U Sabotů a patřila k české obci Javorník. A to navzdory tomu, že na začátku devadesátých let…