0:00
0:00
Téma8. 6. 202210 minut

Byt, nebo služba vlasti

Dělení armády proběhlo tak, jak se na vojáky sluší a patří – podle rozkazu

Zatím československý. Komu bude sloužit za dva roky? (Protivzdušné obraně sloužily letouny MiG-29, říjen 1989)

Počátkem srpna 1992 se na vojenském letišti v pražských Kbelích sešlo několik českých a slovenských důstojníků tehdejší československé armády s redaktory Respektu. Už bylo zřejmé, že společný stát se rozdělí, ale zdaleka nebylo jasné, jak to bude s armádou. Důstojníci vojenského letectva tehdy netušili, jaká je čeká budoucnost. Převládal názor, že armádu půjde rozdělit jen těžko. Verze toho, co bude dál, které kolovaly v elitní jednotce, byly někdy dost divoké. Jedna z předpokládaných variant zněla, že vzniknou dvě samostatné armády, každá se svým velením, které bude zastřešovat nějaké malé společné ministerstvo obrany. „Ale to je přece nesmysl,“ kroutil hlavou tehdejší nadporučík Libor Květina. Ani jeden z přítomných důstojníků pro dělení státu či armády nehoroval – všichni to považovali za strategický nesmysl, na který doplatí především samostatné Slovensko.

Debatu dále provázely obavy, že se armáda může rozdělit divoce. Na Slovensku vznikla v roce 1991 Asociace slovenských vojáků, která měla velkou politickou podporu tamního premiéra Vladimíra Mečiara. Slovenské asociační návrhy požadovaly okamžité rozdělení armády a vyplacení stamiliardového odstupného pro Slovensko za majetek, který se nedá přestěhovat, jako letiště, což u české strany vyvolávalo úsměv. Jenže slovenský požadavek nebyl úplně od věci. Většina jednotek, zbraní i vojenského zázemí – letiště, kasárna či výcvikové prostory – vznikla na území budoucího Česka. Komunistické Československo sloužilo dlouhá léta…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc