Žena, která se považuje za Evropanku, proměňuje tóny v emoce, které v hudbě intuitivně cítí. Říká, že opera není jen o předvádění hlasu a pěvecké techniky, ale také o duši interpreta. Dagmar Pecková loni ukončila svou hvězdnou operní kariéru, ale jede dál naplno – jako interpretka písní klasiků nebo třeba jako činoherní představitelka Marie Callas.
Máte za sebou čerstvou činoherní premiéru představení Mistrovská lekce, kde vystupujete v roli operní pěvkyně Marie Callas, ženy, která zažila naprostý vrchol i úplný pád na dno. Jak se v té roli cítíte?
V žertu říkávám, že mě Pánbůh musí milovat, když dopustí, abych měla z pekla štěstí. Člověk se složitě rozloučí s jednou vrcholnou kariérou a najednou se objeví tahle neuvěřitelná činoherní role. Byla to výzva zjistit, kde jsou moje hranice a zda jsem schopná je posunout dál. S režisérem a šéfem mladoboleslavského divadla Petrem Mikeskou jsme se rozhodli to risknout. Nenechal na mně, jak se říká, nit suchou; v žertu vyprávím, že jsem během tři čtvrtě roku příprav na představení vystudovala celou DAMU.
Neexistuje tolik rolí, jako je právě Maria Callas, kde bych mohla čerpat z vlastních nejniternějších zkušeností – je to katarze všeho, co jsem v poslední době prožila. Pro diváky může mít představení taky ten efekt, že zjistí, co je nutné pro vrcholnou kariéru operního pěvce, že hlas a pěvecká technika nejsou zdaleka všechno. Hudba, která prochází duší interpreta, umocňuje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
