Petře Plemlové bylo osmadvacet a zrovna porodila své čtvrté dítě, když opustila manžela, který ji a děti fyzicky napadal. Tehdy měla na vybranou: buď se spolehnout na péči státu, nebo zariskovat a zkusit se postavit na vlastní nohy. Rozhodla se pro to druhé. Začala podnikat a dnes vede v jihočeském Táboře úspěšnou textilku na výrobu dětského oblečení. Ve firmě zaměstnává řadu matek s malými dětmi a říká: „Když jsem to zvládla já, zvládne to každý.“
Co je tou hranicí, kdy si člověk řekne, že musí rozbít rodinu a jít i s dětmi pryč?
Je různá u každého a mění se v čase. Já jsem odchod od manžela zamýšlela, už když jsem byla těhotná se svým třetím dítětem. Jenže tři měsíce po narození syna jsem nečekaně opět přišla do jiného stavu. A těhotenství vás vždycky uzemní do rodiny. Neodešla jsem, protože jsem věděla, že ze sedmi a půl tisíce mateřské bych nebyla schopná sebe a svoje děti uživit. V té kombinaci poporodních hormonů, těhotenských hormonů a finanční situace jsem nenašla odvahu.
Promiňte, jestli je to příliš osobní, ale interrupce pro vás nebyla varianta? Bylo to vaše čtvrté těhotenství rychle za sebou, mnozí by to jistě pochopili.
Jsem věřící člověk, nebyla.
Nakonec jste ale odešla. Co rozhodlo?
Manžel zdemoloval náš byt a poté se pokusil o sebevraždu, spolykal léky a napíchal si heparin. Stalo se to na Vánoce, 24. prosince před pěti lety. Odjela jsem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
