1996–2000

Rok 1996 nastartoval zásadní obrat v politických názorech společnosti, ale i v chování politických stran. Měly to ukázat už červnové volby. Před nimi v komentáři Vladimír Mlynář popsal silné i slabé stránky jednotlivých stran a nakonec konstatoval: „Velmi stručně řečeno, přes veškeré výhrady k vládě současných koaličních stran stojí svobodný a relativně klidný vývoj v Česku zatím stále ještě na hlasech pro některou z nich.“

Jenže vládní strany (ODS, KDU-ČSL a ODA) většinu nezískaly a vítěznou ODS dělily od druhé ČSSD jen tři procenta. Je to „nepřehlédnutelný signál dosud skryté nestabilnosti zdejší politické scény: zněkolikanásobit během čtyř let počet svých voličů je totiž v běžně fungující demokratické zemi nepředstavitelné“, psal v komentáři Mlynář. Všichni věděli, že nastává zlom. Václav Klaus byl očividně z výsledku v šoku a obviňoval intelektuály i média, že byli proti vládním stranám.

Nebyla to pravda, měl za sebou stále většinu médií a ve prospěch stran vládní koalice se vyslovil i Václav Havel. Chyba byla čistě u vládních stran a Klause samotného. Tím, že ohlásil konec transformace, ukončil i pocit lidí, že je třeba si utahovat opasky. A ty se přitom z různých důvodů opravdu dál utahovaly. S kampaní ODS také začala pozdě a chybně ji cílila právě v duchu, že je třeba už jen udržovat směr. Miloš Zeman navíc nasadil radikální konfrontační slovník, který dokázal vyburcovat i nevoliče.

Důvody změny nálady ve společnosti ale…