Další rasistická vražda v Čechách

Absolutní beznaděj. Nic jiného nemůže na člověka padnout při zprávě o další oběti českého rasismu, šestadvacetileté matce čtyř dětí z Vrchlabí. A špatné svědomí bílé většiny nelze zhojit státním vyznamenáním pro nevídaně statečnou novinářku, která se topící se ženě vrhla na pomoc do rozbouřeného a ledového Labe. Pokud se totiž něco urychleně a dramaticky v této zemi nezmění, smrt Heleny Biháriové určitě nebude posledním zápisem do úděsně narůstající statistiky rasových vražd.

Je to mezi nimi

Neuplyne snad týden, aby po Čechách nekolovala další podobná zpráva. Tu tři bílí mladíčci zapálí v noční tmě byt romské rodiny benzinovou lahví, tu zase parta mladých Čechů zkope na parkovišti před diskotékou osamělého afghánského studenta. A tak dále a tak dále. Vzpomeneme-li si na plamenné projevy politiků na demonstraci po listopadové vraždě mladého Súdánce, můžeme konstatovat jediné: slibovaná atmosféra, ve které by se každý rasistický štváč bál vystrčit nos na ulici, se v zemi neusídlila.

Směšně populistický návrh Miloše Zemana postavit „legislativně hnutí skinheads mimo zákon“ vyděsil tuzemské holé lebky asi tak jako hrozba očkování. Dál se chovají, jak jsou po léta zvyklí: vraždí, zraňují a děsí. Pokud je jejich agresivní nenávist obrácena proti romským spoluobčanům, mohou se spolehnout na tichou podporu nadpoloviční většiny tuzemské bílé populace.

Při pohledu na vrchlabskou tragédii se přímo vnucuje srovnání s jinou skinheadskou akcí, která skončila smrtí mladého…