Velmi tvrdé jádro
Až do konce drželi v Československu moc kovaní stalinisté.
V březnu 1986 měl proreformní sovětský vůdce Michail Gorbačov za sebou rok ve funkci a připravoval soubor opatrných demokratizačních změn zvaných perestrojka (přestavba) a glasnosť (otevřenost). V Praze ovšem běžel čas jiným tempem. Ve stejném měsíci se odehrál XVII. sjezd KSČ, který vývoj v SSSR, odkud se do té doby přejímalo kdeco, ignoroval. XVII. sjezd KSČ potvrdil normalizaci a opět navolil do vedení strany staré osvědčené stalinisty. Kdo tedy stál v listopadu 1989 proti československé opozici?
Miloš Jakeš
Počátky komunistického režimu prožil jako funkcionář v Gottwaldově (Zlíně). Od roku 1955 studoval na stranické vysoké škole v Moskvě. Po návratu byl zařazen do aparátu ÚV KSČ jako referent v oddělení paliv a energetiky. Před rokem 1968 působil jako náměstek ministra vnitra. Za pražského jara byl napřed opatrným stoupencem reforem, dokonce se stal předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise. Postupně ale přešel na stranu konzervativních sil uvnitř KSČ a podpořil okupaci Československa. Za normalizace se držel ve vedení komunistické strany tak dobře, že se stal v roce 1987 generálním tajemníkem. Až do listopadu 1989 odmítal nejen ústupky vůči opozici, ale i toleranci jakékoli kritiky KSČ.
Vasil Biľak
Politickou kariéru udělal v padesátých letech, kdy vystudoval vysokou politickou školu a působil ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
