Otázky pro Filipa Tesaře

Filip Tesař

Filip Tesař je odborník zabývající se etnickými konflikty, nacionalismem, společenskými dějinami, společenskou strukturou a národnostními a náboženskými menšinami.

:24Petr DaněkCo může nově vyhlášený stát Kosovo nabídnout etnickým menšinám na svém území?09:56Filip TesařMenšiny mají školskou autonomii (Srbové do vysokoškolského stupně, ostatní do středoškolského, v pedagogických oborech i do vysokoškolského), poměrné zastoupení v policii, zaručený čas na vysílání ve státní televizi a rozhlase a jejich jazyk je úřední v okresech, kde tvoří významný podíl obyvatelstva. Srbština je úředním jazykem po celém území Kosova; myslím, že to není pouze formální, minimálně na ministerstvech se dá bez problémů domluvit srbsky. I nacionalističtí premiéři Ramush Haradinaj a Agim Çeku se srbskými a bosňáckými ministry své vlády hovořili zásadně jenom srbsky. Samospráva menšin byla trochu posílena vytvořením nových okresů, z nichž dva mají srbskou a jeden turecku většinu. Tyto věci zůstanou zachovány. Srbové a další menšiny mají kromě toho nárok na automatické zastoupení v parlamentu, tj. zastoupeny budou i v případě, že nepřekročí volební práh. Srbové mají rovněž nárok na zastoupení ve vládě - doposud bylo spíše formální, dostávali např. automaticky ministerstvo pro uprchlíky, tedy ministerstvo, které není nedůležité, ale v samotné vládě je spíše do počtu. Loni poprvé získali ministerstvo práce a sociálních věcí, což už je rozdíl. Řekl bych, že všechno toto bude zachováno, Kosovo má naději na získání většího počtu států ochotných ho uznat jen v případě, že bude argumentovat právy menšin. Postavení menšin bude proto vycházet z návrhu zmocněnce generálního tajemníka OSN z loňského roku, který najdete na stránkách www.unosek.org. V případě Srbů (resp. okresů s většinou Srbů, které se navzájem sdruží) je možné, že jim bude nabídnuta autonomie obdobná německé v Jižním Tyrolsku (vláda nebude moci zasahovat do jmenování místních úředníků apod.). Srbům samozřejmě takovéto mechanismy nemusí a řekl bych, že ani nebudou stačit. Představou jejich realisticky uvažujících politiků je minimálně federalizace Kosova a právo srbské části na konfederaci se Srbskem. Ústavní a další legislativní mechanismy také nezaručují např. volnost pohybu jednotlivců apod., protože k tomu je základním předpokladem dobré fungování policie a soudů. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to v některých částech Kosova na dobré úrovni, shodou okolností např. na jihozápadě, který je etnicky poměrně různorodý, zatímco např. na severozápadě, který je téměř výlučně albánský, naopak nefunguje, policie je tam v defenzívě před organizovaným zločinem a osobní bezpečnost tam tedy není plně zaručena ani pro Albánce.:39BOHUSLAVPANE TESAŘI NEMÁTE POCIT ŽE SE OPĚTOVNĚ HRAJE S EMOCEMI SRBŮ ČI ALBANCU.
DĚKUJI.10:46Filip TesařMyslím, že Kosovo je téma, které je zvláště u nás vnímáno silně emotivně, podle toho, jak je kdo prosrbsky nebo proamericky (tj. i proalbánsky) naladěn. Přitom se o Kosovu u nás, ale ani ve světě zas tak mnoho neví. Google vám vyjede tisíce a tisíce odkazů, ale spousta z nich ve skutečnosti vychází vždy z jediného, často nezaručeného zdroje. Je tomu tak proto, že málokdo kromě Albánců umí albánsky, a tak je většina informací z oblastí, kde Albánci tvoří většinu, v různé míře zasvěcenými či nezasvěcenými zprávičkami krátkodobých návštěvníků, kteří popisují hlavně na to, co vidí, ale už ne to, co slyší, případně se opírají zprávy z druhé ruky.
Ale nevím, zda jste se ptal na tohle, možná jste se ptal spíš na základě dojmů z nedávných obrázků v televizi (oslavy nezávislosti v Prištině a násilnosti při demonstraci v Bělehradě). Omlouvám se, ale české zpravodajství mne tolik nezajímá, protože nepřináší moc informací, takže spíš odhaduji, jaký obrázek asi naše média předkládala. Masová shromáždění a zejména násilí jsou pro média přitažlivá, ale v současnosti zdaleka bych nepřeceňoval roli emocí ani na jedné straně. Navíc emoce byly ve hře už po léta a vyhlášení nezávislosti sice definitivním překročením určité hranice, ale faktický rozdíl není zas tak velký. Kosovo nebylo nezávislé, ale na Srbsku - s výjimkou několika okresů na severu - fakticky nezávislé bylo. Přiblížil bych to příkladem - jen pro tu roli emocí, ne jako přesnou analogii ke Kosovu: představte si manželství, které dloudohodbě nefunguje, pak se táhne rozvodové řízení a nakonec jsou partneři - proti vůli jednoho z nich - rozvedeni. Těžko by se dalo říci, že to konečné potvrzení rozvodu je hrou s emocemi.:46Bc. Tomáš VargaJak hodnotíte způsob, jakým o problematice Kosova referují naše média a co říkáte na způsob, jakým některá z nich selektují data z kosovských dějin tak, aby co nejvíce vyhovovala nacionálním preferencím toho kterého autora? Dovedete si v této souvislosti představit, jak by asi vypadaly reakce těch samých autorů i převážné části české veřejnosti pokud by byla situace opačná, tj. pokud by se např. hypotetické převážně srbské Kosovo pokoušelo odtrhnout od Albánie?11:00Filip TesařBohužel, česká média nesleduji zcela pravidelně, protože pro mne nejsou tak zajímavá. Na základě této neúplné zkušenosti bych řekl, že máte pravdu. Ale nemusí to být jen přesvědčením autora, když máte k ruce málo informací, je docela snadné podvědomě je uspořádat do logického sledu, který může být zkreslující, a vykládat je mnohem jednoznačněji, než byste to dělal, kdybyste věděl víc. Soukromě si navíc myslím, že hodně českých médií se inspiruje bulvárními technikami, například ve výběru titulků a v tom, že se zahraničním tématům nevěnují souvisle, ale raději výsekově, a výsledkem může být senzacechtivé pojetí tématu. V takových tématech, jako je Kosovo, se podle mne dají obtížně formulovat zcela jednoznačné závěry, a pokud, tak jenom dílčí, přičemž mnoho dílčích závěrů zase nedá dohromady jednoznačný obrázek. To dává z hlediska médií trochu nudnější, šedivější nátěr, pokud ovšem ambicí média není kultivovat čtenářův rozhled. Na to ale musíte mít lidi - a Balkánu u nás příliš novinářů nerozumí. Co se týče Kosova, osobně více sleduji, i když také ne souvisle, jen v závislosti na určitých událostech, zahraniční, hlavně americká média, nejen kvůli informacím, ale spíše proto, abych viděl, jaký obrázek asi existuje v USA, které bylo v této věci klíčovým světovým hráčem. Zasvěcenost novinářů do problematiky je tam určitě lepší, způsob zpracování rovněž (mají lepší finanční podmínky apod.), ale předsudky tam najdete také.:49Ondřej KlípaVážený pane Tesaři, ahoj Filipe, nezpůsobí vzniklá situace na dlouhá léta zmražený konflikt typu Moldávie nebo Gruzie, který bude neustále zaměstnávat srbské politiky, bude hlavním tématem politických klání a bude odvádět pozornost od třeba mnohem závažnějších (ekonomických atd.) problémů země?11:15Filip TesařSrbské politiky Kosovo až tolik nezaměstnávalo, a ve skutečnosti se neobjevilo mezi zásadními tématy ani v minulých parlamentních volbách. Bude působit jako dlouhodobé téma vhodné na rozjitření emocí, ale časem to bude asi srovnatelné se sudetoněmeckou otázkou na české politické scéně 90. let. Na základě důkladné analýzy politických aktivit srbských vlád po roce 2000 bych si troufl bych dokonce říci, že to pro srbské politiky bude vítanější než doposud, protože to bude pohodlnější. Ale Kosovo jako téma nemá naději na to, aby trvale odvádělo pozornost od sociálních a ekonomických problémů: životní standard je dlouhodobě prioritou pro většinu srbské veřejnosti a Kosovo bylo i v loňském roce, kdy se o něm jednalo a ve vzduchu visela hrozba jeho definitivní ztráty, silně pozadu. Myslím, že ztráta Kosova může vyústit asi v toto: doposud bylo v Srbsku zvykem, že vládnou společně tzv. demokratické strany, tj. občansky laděně i umírněně nacionalistické, bez účasti postmiloševićovských socialistů (v zásadě postkomunistů) a radikálů, pokládaných za extrémní nacionalisty. Je však možné, že nyní hlavní dělítko poběží mezi Demokratickou stranou současného prezidenta Borise Tadiće, spíše občansky a výrazně proevropsky laděnou, která se bude snažit sestavit většinové koalice s menšími proevropskými a menšinovými stranami, a Demokratickou stranou Srbska současného premiéra Vojislava Koštunici, který se bude snažit vládnout menšinově s podporou radikálů a socialistů (nebo dokonce s jejich účastí?). I nacionalistické vlády však budou řešit hlavně transformační problémy a žádná se podle mne neodváží postavit zásadně proti cestě do EU, protože i mezi jejich voliči je významné procento těch, kteří to pokládají za prioritu.
Jinak k Moldávii a Gruzii: myslím, že to jsou trochu jiné kapitoly. Diplomatické kuloáry v posledních měsících trochu zaměstnávaly rumunské námluvy s Moldávií ohledně přiblížení Moldávie k EU, ale nyní bych řekl, že je minimálně krátkodobě pasé a tyto snahy vyznějí do ztracena. Moldavská vláda se nebude o přibližování k EU, natožpak k NATO, vůbec snažit v obavě, že by tím začala dláždit cestu nezávislosti Podněstří, navíc pro ni jsou subjektivně možná důležitější vztahy s Ruskem než s EU.
Abcházie a Jižní Osetie mají na rozdíl od Podněstří své administrativní hranice a jistou šanci dospět k vnitřní demokratizaci , i když v případě Jižní Osetie spíš teoretickou - ale ne zcela vyloučenou; došlo by k ní spíš asi „pouliční“ cestou, ale vzhledem k tomu, že ekonomicky je Jižní Osetie prakticky zcela závislá na společném neformálním držení v gruzínsko-ruských rukou, a na těch rukách hodně záleží, to a priori vyloučeno není. Nezávislost Kosova přirozeně rezonovala jak v Abcházii, tak v Jižní Osetii, ale problém je v tom, že nezávislost těchto republik by v praxi bylo ochotno uznat zatím jedině snad Rusko, možná spolu s některými dalšími postsovětskými státy. Tím by se ale v praxi pro dotyčné republiky mnoho nezměnilo, rozhodně by to nezměnilo např. žalostné investiční klima. A Rusko také nemá primárně zájem na jejich uznání, případně připojení (o to přitom jak Abcházie, tak Jižní Osetie usilují). Pro Rusko je jeho vliv na obě republiky hlavně prostředkem k tlaku na Gruzii, a to především za účelem odradit Gruzii od členství v NATO, případně v EU. Uznáním by se o tuto páku do značné míry připravilo - hrozba už by prostě nebyla tak pružná. Gruzie také diplomaticky reaguje podstatně pružněji než Srbsko, například přišla s návrhem, aby Jižní Osetie získala nezávislost, ale jen v případě, že Severní Osetie (součást Ruska) ji získá rovněž, obě Osetie se spojí a vytvoří neutrální nezávislá stát mezi Gruzií a Ruskem.:58čtenářka novin HaPoMyslíte si podle svých dosavadních znalostí a zkušeností, že formální uznání státní suverenity kosovským Albáncům a potvrzení přijetí Turecka do EU může pomoci těmto národům k růstu národního sebevědomí? Které jsou nejdůležitější kontroverzní otázky spojené s tímto uznáním?11:36Filip TesařNárodní sebevědomí má v případě kosovských Albánců více aspektů: jedním z nich je například otázka určité regionální, historické identity (tak trochu jako Rakušané ve vztahu k Němcům), a dál je to otázka plné zodpovědnosti vůči voličům. Doposud bylo možné svalovat zodpovědnost na bedra mezinárodní mise a věnovat se mávání vlajkou. Nyní půjde vládám během volebního období mnohem více „o krk“, tím spíše, že síly dvou hlavních stran mohou být dlouhodobě víceméně vyrovnané a další strany půjdou ochotně do koalice s kteroukoli z nich (ale všechny se tam dostat nemusí). Tohle všechno, řekl bych, povede postupně také k určité kultivaci a rozrůznění novinářské scény a šíření povědomí veřejnosti třeba o tom, jak fungují parlamentní mechanismy apod. Je to běh na dlouhou trať.
O Turecku bych se nerozepisoval, hlavně z toho důvodu, že v Turecku hraje otázka přijetí do EU nesrovnatelně menší roli než na Kosovu.
Nejdůležitější kontroverzní otázky spojené s uznáním jsou: na prvním místě pochopitelně vykročení mimo rámec Rady bezpečnosti OSN. Možná to tak trochu předznamenává návrat do podmínek studené války - nepůjde ovšem o vyhrocený konflikt mezi velmocemi, resp. Západem na jedné a Ruskem a Čínou na druhé straně, ale o politické soupeření. Myslím to spíš takto: Od roku 1990 dodnes byl v Radě bezpečnosti přijat zhruba stejný počet rezolucí, jako za celé předchozí období existence OSN. Takže rezolucí bude možná zase méně, budou přijímány spíš pro situace, kdy zájmy obou stran nepůjdou příliš proti sobě, a jinak budou velmoci hodně určovat běh věcí ve světě samostatně.
Další kontroverzní otázkou spojenou z mezinárodním právem je jeho selektivní uplatnění: USA a EU pominuly, že v rezoluci RB OSN č. 1244/1999 je výslovně zmíněna územní celistvost tehdejší Jugoslávie, jejímž právním nástupcem je Srbsko, ale důsledně se drží doporučení zmocněnce generálního tajemníka OSN o nahrazení mise OSN misí EU, přestože toto doporučení nebylo posvěceno rezolucí. Dlužno ovšem říci, že selektivní výklad uplatňovalo rovněž Srbsko: odvolávalo se rezoluci 1244 ohledně územní celistvosti, ale neuznávalo kosovské instituce vytvořené pod patronátem OSN na základě téže rezoluce. Ale abych se vrátil: problémem je selektivní výklad a uznávání mezinárodního práva s tím, že v politickém postupu není zřetelná nějaká hierarchie.:03NaděnaVážený pane,
mohl byste, prosím, stručně přiblížit historii osídlení území Kosova, jeho demografický vývoj a jeho prognozu ? Jakou má Kosovo naději na ekonomickou soběstačnost?
Zajímaly by mě také obdobné údaje o albánské populaci v Makedonii a v samotné Albánii.
Jaký je počet Albánců žijících v jiných zemích, ve kterých jsou jejich menšiny nejsilnější a zda jsou zaznamenány případy jejich úspěšné integrace do většinové společnosti ?11:54Filip TesařVezmu to opravdu stručně a vynechám starověk. Kosovo bylo od konce stěhování národů většinově slovanským územím s etnicky nejspíš řeckými městy, mezi 12. a 15. stoletím patřilo k ústředním oblastech Srbska a slovanský prvek byl zřejmě dále posílen, Albánci tvořili jen malou část obyvatel, buď v okrajových územích, jako specialisté (byli většinou katolíci a usazovali se tam, kde existovala svoboda vyznání pro katolíky, tj. v horních městech), nebo jako kočovní pastevci, a jen málo jich žilo spolu se Srby ve vnitrozemí jako usedlí zemědělci. Od přelomu 17. a 18. století se v důsledku válek srbská populace stěhuje stále více na sever, na uprázdněné místo se stěhují polokočvní pastevci z dnešní Albánie (a na sever od Kosova zase z Černé Hory, tam jde ale většinou o Slovany, kteří postupně splývají se starousedlíky). Na Kosovu se část Srbů postupně asimiluje mezi Albánce. Někdy od druhé poloviny 19. století tvoří Albánci asi dvě třetiny obyvatel, Srbové zhruba čtvrtinu a tento stav vydrží až do 60. let 20. století. Pak srbská populace stále více stárne, zatímco albánská stále více mládne v důsledku snižení úmrtnosti a nezměněného společensky podřízeného postavení žen (ty stále jen málo rozhodují o počtu dětí v rodině). Dnes tvoří Albánci podle různých odhadů 88–90% obyvatel, a asi 2–2,1 mil. osob, ale již se objevila řada známek tzv. demografického přechodu (ten v mezidobí nastal v Albánii) - takže populace už nebude přibývat tak rychle. Reálně se dá odhadnout, že Kosovo může dosáhnout horní hranice více než 2,5 mil. obyvatel (rozloha srovnatelná se Středočeským krajem plus Prahou), ale nemalá část se pravděpodobně usadí v zahraničí. Albánští gastarbeiteři z Kosova a Makedonie tradičně odcházeli především do Švýcarska, Německa a Rakouska, nověji do Švédska a nejnověji třeba do Británie nebo do USA. Celkem může v zahraničí žít více než půl miliónu kosovských a makedonských Albánců, těžko ovšem říci, kolik z nich trvale a také kolik mají potomků s občanstvím přijímající země. Tito Albánci se většinou integrují poměrně dobře, mnoho z nich se sice drží pohromadě, uzavřeně, ale značná část se přizpůsobuje většinové společnosti. Albánci jsou většinou muslimové, ale spíš formální, velmi vlažní, takže mešity hrají v jejich životě velmi omezenou úlohu, nesrovnatelnou ani s Turky a už vůbec ne s Araby. Podstatně větší roli hrají třeba národní kluby (kavárny apod.).
Na závěr: v Makedonii žije asi 600 tisíc Albánců, v Albánii formálně asi 3,1 mil., ale až 750 tisíc jich může krátkodobě (sezónně), dlouhodobě nebo i trvale žít v Řecku a v Itálii.:26Jirka JustDobrý den, v současné době představuje Ruská federace nejhlasitějšího odpůrce kosovské nezávislosti. Jaká je podle Vás šance, že v krátkodobém nebo střednědobém horizontu Moskva svojí pozici přehodnotí a přizná Kosovo suverénním státem? Co by mohlo případně být motivem k takovému kroku? A do třetice, existuje nějaká míra pravděpodobnosti odtržení Republiky Srbsko od Bosny a Hercegoviny po vzoru Kosova?Děkuji za odpovědi.12:09Filip TesařMyslím, že Rusko v dohledné době svou pozici nepřehodnotí. Nejde mu ani tak o Kosovo, dokonce ani ne o Srbsko (má v Srbsku hospodářské zájmy a použilo kosovskou otázku k vlastní velmocenské diplomatické partii, ale rozhodně bych neřekl, že ruská podpora Srbska byla pouze účelová - pro ruské politiky a diplomaty šlo mj. o součást širší obrany slovanského-pravoslavného světa a světa mimo NATO před rozpínavostí USA a Západu obecně. Nicméně: řekl bych, že Rusko usilovalo v prvé řadě o to, aby se kosovská otázka řešila na půdě Rady bezpečnosti OSN, protože to představuje jednu z důležitých záruk ruského velmocenského postavení, a podle mého se snažilo vést věci k tomu, aby by Západ na půdě RB OSN poražen (např. v hlasování o příslušné rezoluci), ale aby jednání přesto půdu RB neopustilo. Nyní asi přejde k širší, ale v zásadě podobné akci: bude se snažit zabránit tomu, aby Kosovo nasbíralo dostatečný počet (dvě třetiny ze 192 členů OSN) ochotných ho uznat. Vzhledem k tomu, že o tentýž cíl usiluje Čína, která má buduje vlastní ekonomicko-politickou spojeneckou síť v Africe a jihovýchodní Asii, mají Rusko s Čínou lepší vyhlídky než v RB OSN. Podpoří je asi i Indie. Uznáním Kosova by v podstatě Rusko uznalo převahu USA, a to nechce. Muselo by výměnou získat něco velmi hodnotného, např. závazek, že se NATO v žádném případě nebude dál rozšiřovat na území bývalého SSSR (nebo ne bez souhlasu Ruska), a k tomu asi nebudou USA ani mnohé evropské státy ochotny.
Určitá pravděpodobnost odtržení Republiky srbské existuje, ale tady nejde ani tak o odtržení, jako o uznání - a na rozdíl od Kosova k tomu není šance. Kosovo může existovat i mimo OSN, protože klíčové jsou pro něj vztahy s USA a většinou EU, které je uznaly, a sousedními státy, které ho sice neuznají, nebo ne rychle, ale čile s ním spolupracují a uznávají jeho instituce (vládu a parlament): hovořím o Černé Hoře a Makedonii. Pochybuji, že by EU a USA nezávislost Republiky srbské uznaly, pokud by k ní nedošlo ústavní cestou, a ani teoretické uznání ze strany Ruska by na tom mnoho nezměnilo - politici v RS dobře vědí, že nelze existovat jako osamocený ostrůvek. Troufám si říci, že RS by nebyla povzbuzena ani Srbskem; když chorvatští Srbové jednostranně roku 1993 vyhlásili připojení k Srbsku, srbské instituce doslova „ani nepíply“ - a to jim mezinárodněpolitická situace nahrávala podstatně více. Dnes si Srbsko nebude chtít ohrozit vlastní cestu do EU - přes veškeré peripetie, které tuto cestu doprovázejí - nějakou podobnou hrou. Představitelé RS ovšem mohou licitovat o míru vlastní autonomie v Bosně a Hercegovině - i když to není EU ani příliš po chuti, viděli bychom, zda by proti tomu nějak energicky zasáhla.:46Hynek TesařZdravím pana Tesaře ! Ahoj Filipe ! Chci se zeptat zda název Kosovo je odovozen od slovanského slova kos ? Zda to tedy znamená kosí země či ptačí země ? Hynek Tesař12:24Filip TesařV anglicky či německy psané literatuře narazíme skutečně celkem často na překlad: Field of Blackbirds nebo Amselfeld, a sami Srbové to vnímají také tak. Osobně bych však řekl, že je to spíš lidový výklad (existují i lidové výklady vykládající název z albánského kořene, dost násilné, takže je pominu). Možný je ovšem i výklad z kořene kos ve smyslu kosý, tj. šikmý, případně křivý na základě mnoha analogií jinde na Balkáně. Osobně bych se k němu přikláněl spíše.:25Martin HniličkaJak se divate na zalobu Belehradu na staty, ktere uznaly samostatnost Kosova?12:32Filip TesařJe otázkou, zda Srbsko žalobu nestáhne - stáhlo i žalobu proti státům NATO, které proti Srbsku v roce 1999 vedly nevyhlášenou válku. Není vyloučeno, že dosáhne výroku, který uzná protivprávnost uznání, ale s rozsudkem nemusí být - a také bych řekl, že nebude - spojena nějaká sankce, např. náhrada škody apod. Ani s tím nemusí být spojeno nařizení odvolat uznání - navíc, spor se může táhnout po léta (viz žaloba Bosny a Hercegoviny proti Srbsku ohledně genocidy) a Kosovo se může mezitím stát členem OSN, což by znamenalo, že výrok soudu může Srbsku přinést jen symbolickou satisfakci. Řekl bych tedy, že žaloba nezvrátí vzniklý stav a soukromě si myslím, že Srbsko ani na to nebude vynakládat tolik úsilí, říkám to na základě zkušenosti s dosavadní srbskou aktivitou cílenou na znemožnění nezávislosti Kosova - nebyla totiž nijak valná (např. mezinárodní lobbying nejprve probíhal po třech nezávislých, navzáje si konkurujících liniích, pak byl sjednocen, ale v klíčové době, koncem loňského roku, zase vyčerpal rozpočet, který nebyl rychle doplněn, apod., bylo toho mnohem víc) a soustřeďovala se hlavně na to, aby se na vnitropolitické scéně neprosadil alternativní hlas zasazující se o smíření se s nezávislostí. Tak tomu bude i do budoucna - Srbsko nebude uznávat nezávislost ani kosovské instituce.:06Lída ČeřínskáSrbská pravoslavná církev vyzvala k nasazení armády. Je tohle v její „kompetenci“?12:40Filip TesařNení a armáda pochopitelně neuposlechne. Je-li dnes v srbské armádě nějaký politický vliv, pak ho má více v rukou Demokratická strana Borise Tadiće, která se zapletení armády do kosovských záležitostí bude určitě bránit. Demokratická strana Srbska Vojislava Koštunici má zase vliv v policii a zřejmě toho bude využívat, možná toho už využila během nedávných násilností v Bělehradě - ale to zase nemá vliv na nějaký ozbrojený spor s Kosovem. Pravoslavná církev má mezi veřejností ze srbských institucí trvale nejvyšší respekt (přes 50%), následuje armáda, tam ale respekt klesá, pak je asi prezident (velmi zhruba 15–25%, asi stejně může mít EU), ostatní instituce, vláda, parlament, policie oscilují spíš kolem 10%, NATO - pro srovnání - má ještě méně. Jenže to postavení církve spíš supluje nedůvěru k ostatním institucím, nedá se do vykládat automaticky tak, by každý druhý Srb poslechl to, co církev řekne. Koneckonců církev je v Srbsku vnímána hodně v historicko-kulturním duchu, ne v náboženském - hodně, hodně málo Srbů chodí pravidelně do kostela, kupodivu také jen menšina Srbů je pokřtěna.:13Jindra B.Skutečně se Rusko tak moc bojí toho, že si Kosovo za vzor vezmou i jiné země?12:46Filip TesařRusko se podle mého nebojí - naopak, v jistém smyslu by mu to vlastně vyhovovalo - může díky tomu tlačit např. na Gruzii, Moldávii, Ukrajinu, případně na hledat souznění s některými zeměmi v EU (Kypr, Španělsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko atd.). Rusko se sice zaklíná mezinárodním právem (které ovšem samo také dodržuje poněkud selektivně, viz pobyt ruských jednotek na území států, které samo Rusko uznalo a které přitom usilovaly o odchod těchto jednotek), a nastiňuje hrozbu řetězové reakce hlavně uvnitř EU (o těchto případech hovoří ruští diplomaté nejvíc), ale spíš aby zastrašilo část EU a oslavilo společnou zahraniční politiku Unie. Příkladu Kosova se bojí spíš např. Šrí Lanka, kde horko těžko pokračuje proces začlenění tamilskými povstalci ovládaných území do společného státu.:49Daniel SilványPane Tesaři, můžete nastínit, jak velký vliv na celou situaci má albánský organizovaný zločin? Samotná Albánie bývá díky propojení politiky a OZ, téměř volným působením kriminálních skupin a ztrátou vládní kontroly nad částí svého území nazývána Kolumbií Evropy.12:51Filip TesařTéměř volné působení kriminálních skupin na území Albánie je představa, která se skutečností příliš neshoduje. Jen pro úplnost, i o jiných balkánských státech byly vyslovovány různé maximy a příměry tohoto typu (např. „každý stát má vlastní mafii, jen makedonská mafie má vlastní stát“), ještě před pěti lety byly srbské tajné služby policky závislé a propojené se srbskými kriminálními skupinami, které přebíraly drogové zásilky od albánských a pod patronátem tajných služeb je posouvaly dál do Maďarska. Organizovaný zločin na Balkáně není izolovanou záležitostí jednotlivých národů a států, ale záležitostí společnou. Albánská vláda ještě před několika lety sama uznávala, že má jen omezenou kontrolu nad částí svého území, ale tam se nejednalo o organizovaný zločin, nýbrž o geograficky odlehlé oblasti, v nichž neformální (příbuzenské, sousedské apod.) vazby měly větší váhu, než státní instituce. Rozhodně tam nešlo o to, že by kriminální skupiny ovládaly část území, natožpak takovým způsobem, jako v Kolumbii. Situace se také během posledních cca pěti let dost změnila. Propojení organizovaného zločinu a politiky je problémem jak v Albánii, tak na Kosovu, ale principiálně podobným způsobem i v okolních státech - Černé Hoře, Srbsku, Makedonii, Bosně a Hercegovině, také v Moldávii, jde jen o míru - Bulharsko a Rumunsko jsou před většinou ostatních států o trochu napřed, ty jsou o trochu napřed před Albánií a Albánie zase před Kosovem, nicméně významný problém je to všude. Nejde také zdaleka jen o drogy, krádeže aut a podobné „klasické“ „pouliční“ formy organizovaného zločinu. Dnes jde na Balkáně hlavně o pašování lidí, organizovanou prostituci a obchod se ženami, ale stále a stále více o praní peněz, tedy mj. o málo kontrovatelný bankovní sektor, spekulace s pozemky apod. V reformě bankovního sektoru je Kosovo napřed před mnoha sousedními státy, protože byla provedena „shora“ mezinárodní správou. Kosovo teprve teď získá víceméně nezávislou policii a soudnictví, ovšem pod dohledem EU, a čeká je dotváření mediální i politické scény, takže uvidíme, co se tam vyvine. Na Balkáně je totiž nebezpečná kombinace politického krytí praní špinavých peněz v souvislosti s politicky závislou policií a soudnictvím a finančně vydíranými či uplácenými médii. Význam organizovaného zločinu na Kosovu nepopírám, ovšem spekulace - s nimiž jsem se setkal - že si albánský organizovaný zločin dokázal zařídit nezávislost Kosova, aby měl volné pole působnosti, jsou prostě mimo mísu - je na tom podle mne asi stejně pravdy, že globální politiku řídí židozednářské spiknutí. Vím, že se organizovaný zločin spojoval s Osvobozeneckou armádou Kosova (UÇK) a tedy také se současným kosovským premiérem Hashimem Thaçim - jenže to prakticky všechno vycházelo z následující dedukce: Albánci obchodují s drogami - mnohá separatistická hnutí ve světě se financují obchodem s drogami - tudíž UÇK se také financuje obchodem s drogami. Nějaké důkazy, byť nepřímé (kromě toho, že tento kriminální skupiny od roku 1998 - kdy vypukly na Kosovu boje - na UÇK přispívaly, ale doklady existují jen pro dost omezené příspěvky) přineseny nebyly. Já si zkusil sednout a spočítat hodnotu výzbroje, jakou UÇK disponovala: tato výzbroj nebyla nijak zvlášť hodnotná, tvořily ji hlavně lehké zbraně - nebyla rozhodně srovnatelná např. s výzbrojí tamilské LTTE - a dospěl jsem k závěru, že šla celkem snadno zaplatit z dobrovolných příspěvků emigrantů plus fundraisingu mezi americkými albánskými podnikateli - k tomu existuje poměrně dost dokladů (uznávám ale, že podsvětí přïspívalo rovněž, UÇK však podle mne sama něco jako pašování drog neorganizovala - výjimkou je pašování marihuany z Albánie, kde se v horách tajně pěstuje, na Kosovo, ale to bylo hlavně pro „potřeby“ vojáků UÇK a není to nic v konfliktech výjimečného - vojáci, lidově řečeno, ve zvýšené míře hulí a chlastají). Ve vzduchu při zmíněných spekulacích létaly stovky miliónů německých marek, ale potom mi není jasné, proč by UÇK nebyla vyzbrojena lépe, například proč by si na černém trhu nenakoupila dělostřelectvo a vrtulníky (jako to dělalo Chorvatsko a Bosna). Jinou kapitolou je, že po skončení bojů se mnozí velitelé UÇK zmocnili neformální vlády např. nad rodnými městy či okresy - ne všichni a ne vždy a - v tom i kontroly nad (částí) organizovaného zločinu. Propojení mezi organizovaným zločinem a politikou na Kosovu určitě existuje, ale rozhodně podsvětí jenom nemává politickou scénou podle vlastních cílů.:34JosefJak hodnotíte roli bývalého finského presidenta Ahtisariho? A jak hodnotíte roli KFOR, když se dnes dokonce jedné straně vyhrožuje zásahem, zatímco druhá strana má vlastně generální pardon i na hromadné vraždy a etnickou čistku?13:17Filip TesařAhtisaari bývá u nás občas přirovnáván k Runcimanovi. Řekl bych, že to má spíš emotivní, symbolický význam, ono ostatně o Runcimanově misi a vůbec pozadí roku 1938, včetně postojů Francie, Británie, české politické scény, Beneše a o Mnichovu se u nás ví obecně docela málo, celé je zahaleno mlhou stereotypů. Ale o tom dosti.
Ahtisaari sestavil plán na celkem reálném odhadu skutečné situace. Jeho návrh vycházel vstříc Albáncům, ale srbské vlády si bohužel podle mne systematicky podřezávaly pod sebou větev tím, že vytrvale odmítaly uznávat legitimitu kroků, které dělala mezinárodní správa, legalitu kosovských institucí vytvořených touto správou a systematicky působila na kosovské Srby v tomto smyslu. V USA, které se chtěly z Balkánu stáhnout (v Srbsku dodnes převažuje mylný dojem, že Američané chtějí na Balkáně a zvláště na Kosovu trvale zůstat a že by se dalo využít) nakonec převládl dojem, že počítat s návratem srbské správy nemá smysl, a protože chtěli předat zodpovědnost EU, v EU se prosadil podobný názor (všimněte si, že některé členské země protestují proti nezávislosti Kosova, ale ani jedna se nezasazuje o návrat srbské správy). Mezinárodní správa je těžkopádná, neefektivní, předpokládá se, že lepší bude nechat zodpovědnost na místních a uplatňovat na ně cukr a bič. Nezávislostí, neuznanou sice možná OSN, ale uznanou většinou EU a USA, se zároveň radikálním řezem vyřeší privatizace a investiční příležitosti na Kosovu - dokud trvala nejistota ohledně statusu (Srbsko mohlo teoreticky získat Kosovo pod svou faktickou správu a odvolat veškerou privatizaci, která dosud proběhla, jak s tím ostatně nepřímo vyhrožovalo), nedalo se počítat s hospodářským růstem. Kosovo je sice makroekononomicky už několik let stabilní, ale jen s takovým růstem, který stačí vyrovnávat přírůstek obyvatel, tj. HPD na hlavu zůstává zhruba stejný. Domácího kapitálu není dost, a zahraniční bez nezávislosti nebyl ochoten přijít. Neříkám, zda to je nebo není spravedlivé, mířím spíš k tomu, že USA a EU se prostě řídily svými politickými zájmy. Totéž ostatně dělala i Francie a Británie v roce 1938 - když viděly, že Československo není ochotno samo dostatečně zbrojit a raději se stále schovává hlavně pod francouzský deštník - v rozporu s romantickým českým míněním bylo budování pevností tou nellevnější variantou, jak čelit Německu, například s modernizací letectva a vyzbrojování obrněnou technikou začala důsledně až druhá republika - takže Francie nakonec nebyla ochotna riskovat konflikt s Německem kvůli Československu. Zase neříkám, zda to správné a spravedlivé.
Hovořit o KFOR znamená hovořit o jeho politickém zázemí a politickém zadání. To bylo zpočátku NATO a zadání znamenalo chránit Albánce a zajistiti jejich návrat. Mimochodem, vím, že v květnu 1945 přišla za americkým majorem delegace chebských Němců stěžujících si na to, že je Češi vyhánějí, on odpověděl, že tam není proto, aby chránil Němce. O podobné situaci jsem slyšel na Kosovu v roce 1999: na stížnosti Srbů odpověděl německý velitel, že tam není proto, aby chránil Srby.
Od roku 2000 do roku 2004 zázemí poskytovaly vysílající země: Američané byli nejrozhodnější, pro ostatní bylo prioritou - a zadáním velitelům - ochrana životů a zdraví vlastních vojáků. Po protisrbských pogromech 2004 se zadání změnilo, velmoci, velící jednotlivým sektorům, se dohodly, že prioritou bude ochrana Srbů. Politické zázemí od té doby víceméně poskytují evropské země NATO se stále menším zapojením Američanů. V roce 2008 bylo prioritou zabránit jakýmkoli vážnějším nepokojům ze srbské i albánské strany, hlavně takovým, které by mohly vést ke vzájemným střetům. Hovořit tedy o KFOR jako o mírové misi OSN, misi NATO, misi EU nebo jiné je zkreslující. Ale takové je to v mírových misích prakticky všude - jen tam, kde má vysílající stát nějaké přímé zájmy, jsou mise efektivnější.
Albánská strana má přímou či nepřímou podporu v různé formě, ale např. loni taky albánští demonstranti dostali co proto - gumové projektily zabily dva demonstranty požadující bezpodmínečnou nezávislost - budiž, to byla mezinárodní policejní, ne vojenská mise, ale KFOR byl připraven v záloze a dodával tak těm policistům odhodlání. Hromadné vraždy srbských civilistů od roku 1999 se vyšetřují, ovšem hodně těžkopádně. První výsledky ovšem už přicházejí. Etnická čistka proběhla, ale hodnotit ji zcela jednoznačně v tom smyslu, jak jste to nastínil, také nelze: vždyť například od Abcházie či Podněstří nebylo zpochybněno právo na návrat osob i majetku. Právně se se zabavený majetek vrací, praxe ovšem poskytuje často jiný obrázek: jednak mnozí Srbové vrácený majetek prodávají Albáncům, protože buď nechtějí žít mezi albánskou většinou pod většinově albánskou správou, nebo je prodej v podstatě vynucený - Albánec nechce uvolnit zabranou nemovitost, ale nabízí finanční vyrovnání, buď v reálné hodnotě, často, nebo pod ní, také často, anebo - zvláště v případě městských bytů - návrat zabrané nemovitosti často obstruuje a policie se dost nesnaží, protože ji to nepálí tolik jako např. černé stavby apod.