Otázky pro Angelu Rogner

Angela Rogner

:29Rita HoloubkováDrahoušku Andělko,
když jsem ve Vídni, ráda se procházím v Kapucínské hrobce a připadám si tam vždy jak na hodinách českého dějepisu. Kromě Rudolfa II. a Karla I., jsou zde všichni naši i Vaši panovníci poskládaní jeden vedle druhého.
Píši to proto, že s žádným jiným národem, jehož jste milovanou dcerou, nemáme tolik společného a přesto jsou naše vzájemné vztahy ( kulturní i politické) mizerné. Co Rakušanům na Češích pořád vadí ?
Druhá otázka: Nepřipadáte si jak na pohřbu, když slyšíte novodobou Rakouskou hymnu?
Rita, dcera národa Jana Žižky z Trocnova13:57Angela RognerDrahoušku Rito, na tuto otázku mi dovolte širší odpověď. S Rakušany a Čechy je to jako s manželi, kteří jsou si podobní: chovají se jako tvrdošíjní oslové. Každý si myslí, že pravdu má on.
Až do roku 1989 jsem málo věděla o Československu. Studovala jsem západní jazyky, jezdila do Francie a do Anglie, a ČSSR byla pro mne součástí temného východního bloku, kde lidská práva neplatí, vše je zakázáno, a lidé žijí v permanentní depresi. Nikdo tam nejezdil jen tak. Myslela jsem si, že jste mentalitně úplně jiní. Jak podobní si jsme, to jsem objevila až po příchodu do Čech.
Nicméně je společná minulost pro Rakušany myšlenkově vzdálenější než pro Čechy. Překvapila mě nostalgie po monarchii, s kterou se zde občas setkam. Pro Rakušany je monarchie dávnou minulostí. Pád železné opony se vás bezprostředně dotýkal víc než nás. Míra dojetí, naděje a očekávání byla na vaší straně větší než u nás. Nepadli jsme si do náručí. Zjistili jsme, že separace a vše, co se v minulém století stalo, nás poněkud odcizilo. Češi jako takoví Rakušanům určitě nevadí. U části rakouského obyvatelstva přetrvává bohužel latentní nedůvěra vůči východu. Temelín a Benešovy dekrety vytvářely dojem, že se Češi nechtějí s námi o těchto důležitých tématech bavit. Lituji, že se Temelín stál politickým jablkem sváru, a hraniční blokády nepovažuji za šťastnou věc. Kromě toho měli Rakušané před vstupem ČR do EU obavy z masového přílivu pracovních sil, který ale nenastal. Většina těch, kteří chtěli odejít, už odešli. Doufám, že se omezení na rakouském pracovním trhu co nejdříve zruší, neboť volný pohyb osob je jedním ze základních principů, bez nichž nemá EU smysl. K hymně: uhodila jste hřebíček na hlavičku. Rakouská hymna je moc pomalá.:55Miroslav ŠutaMilá paní Angelo, jestli se nemýlím, pracujete jako tlumočnice evropského soudu. Zajímalo by mne, jak dělíte svůj čas mezi práci v zahraničí a rodinu? Kolik času trávite v Česku a kolik ve své rodné zemi?14:01Angela RognerDobrý den Miroslave, díky za otázku. Na Evropském soudním dvoře v Lucemburku mám poloviční pracovní úvazek, který jsem si rozložila do pracovních a volných týdnů. Celkem strávím víc času v Praze s rodinou než v Lucemburku. Do své rodné země Rakouska jezdím už jen na návštěvu.:27Tomas PrunerVazena pani,
rad bych se zeptal, proc „blogujete“? Nektere blogery chapu - treba M. Sutu (grafomanstvi a propaganda :-)), ale u Vas mi neni duvod jasny. Blogy obvykle nectu (vyjimkou je prave vyse zmineny a ten Vas, na ktery jsem zabrousil nahodou - zaujalo me prijmeni, ktere jsem zahledl i na webu Svobody zvirat), ale opravdu by me zajimala motivace autoru. Dekuji.14:02Angela RognerDobrý den, Tomáši. Odpověď je snadná: mám radost z psaného slova. Není v tom grafomanství ani propaganda. Ve své práci reprodukuji myšlenky jiných, na blogu můžu vyjádřit své vlastní. Láká mě tvořivost. Kromě toho mě baví psát v cizím jazyce, procvičuji si češtinu. Je to nejen jazykové, ale i myšlenkové cvičení. Blog neberu jako deníček, kam píšu, co ze mne zrovna spadne. Zajímá mě, jak dát úvaze, myšlence, zážitku, krátkou a konzistentní formu. Psát se dá o čemkoliv. Otázkou je ale jak.
P.S. Můj manžel pracoval dříve pro Svobodu zvířat.:22Lenka RubensteinováAhoj, Angelo. Tak na tenhle rozhovor se moc těším. Pan Šuta už mi „ukradl“ otázku, tak bych se zeptala, nakolik vaše práce podle vašeho názoru ovlivňuje vaše občanské/politické postoje? Máte dojem, že vám pomáhá si ujasňovat stanoviska, nebo spíš činí pohled na svět komplikovanější?14:04Angela RognerAhoj, Lenko. To je velmi zajímavá otázka. Ve své práci jsem zprostředkovatelem mezi lidmi, kteří mluví různými jazyky a kteří by si jinak nerozuměli. Abych mohla předávat jejich myšlenky, musím analyzovat a pochopit význam sdělení. Tlumočení není žádné papouškování slov, ale činnost analytická, která mne osobně vede k přemýšlení, k analýze, k ujasňování si věcí i v občanském životě. Musím zůstat otevřená a zajímat se o věci kolem. Lidská interakce a komunikace mě vždy fascinovala. Právní věci, které tlumočím u soudního dvora, jsou velmi spletité, a rychlá odpověď je nemožná. I v lidském soužití jsou souvislosti složité, proto nemám ráda rychlé soudy. Dalo by se říct, že moje práce činí pohled na svět komplikovanější. Přímý vliv na můj politický postoj práce nemá. Spíš obráceně: kdybych nesouhlasila s myšlenkou evropské integrace, nemohla bych pracovat pro evropskou instituci. Politika mě zajímá, sleduji ji především v Čechách. Aktivní politiku nechám na manželovi.:23Zdeněk FekarDobrý den, paní Rogner. V profilu svého blogu píšete, že jedním z filmů, které jste viděla, je Ratatouille. Také jsem jej loni viděl. Byla jste na něm dobrovolně, nebo kvůli dětem - a jak se Vám film líbil?14:04Angela RognerZdravím autora břitkých blogů. Na Ratatouille jsem byla jen kvůli dětem, ale nelitovala jsem. Mimo jiné, protože ráda vařím. Vaření je tvořivá činnost, což ve filmu dobře vyniklo. Na můj vkus byla kvintesence trochu moralizující - jak to u amerických velkofilmů bývá - ale nenudila jsem se. Animace byla vynikající, s velkým švihem a láskou k detailu.:35Zdeněk FekarA ještě jedna, možná trochu složitější otázka. Moc mne zaujal Váš text Odpouštění, v němž líčíte, jak Váš Jáchym odpustil kamarádovi Honzíkovi, že mu snědl figurku z adventního kalendáře. Bylo to tak vánočně milé a současně poučné i obecněji. Nicméně by mne zajímalo, jestli se Vám mezitím nepodařilo vypátrat, co Jáchyma přimělo k odpuštění, zda to byla Vaše promluva k němu, nebo jej k tomu přivedlo něco jiného? Tuším, že jste to pak už asi neřešila, ale možná naopak?14:05Angela RognerVíte, co mi Jáchym řekl, když jsem se ho zeptala, proč Honzovi odpustil? „Já jsem si myslel, že mi něco za to dáš!?“ Jak je vidět, mají děti smysl pro materiálno a humor. Ale vážně: tyto věci rodič nepřestává řešit nikdy. Moje promluva hrála určitě roli. Kdybych nic neřekla, Jáchyma samotného by nejspíš nenapadlo Honzovi odpustit. Ne každou rozepře mezi sourozenci či spolužáky beru tak vážně. Nechci zasahovat do každého konfliktu. Je dobré, když děti mají možnost vyzkoušet různé strategie, pozorovat, jak reaguje ten druhý, a učit se řešit konflikty samostatně. Na druhé straně nechci nechat vše jen na pěstním právu: ten silnější, drzejší zvítězí; poražený se mstí, jakmile může. To není dobrý model soužití. Přála bych si, aby kluci časem pochopili, že odpouštět je výhodné pro všechny: nejen pro toho, komu je odpuštěno, ale i pro toho, kdo odpouští. Jeho srdce bude osvobozeno od zášťi.:39aristotelesdobrý den, tak mě napadlo, jestli se po návštěvě u pana krause třeba půlkou úst zasmějete, když projíždíte přes nějakou vesničku a „pán v teplákách“ si vás začně prohlížet, dá se pro to taky použít expresivnější rčení, které vás snad neurazí, protože nadávky v jiném jazyce mluvčímu nezní tak sprostě, říká se tedy: koukat jako půl prdele z křoví, děkuji za odpověd s pozdravem aristoteles14:06Angela RognerDobrý den, Aristoteli. Máte pravdu: nadávky v jiném jazyce zdaleka nezní tak sprostě jako ve vlastním. Po tolika letech života v Čechách cítím ovšem i některá česká sprostá slova dost silně. Koukat jako půl p…. z křoví znamená vyjeveně? Páni v teplákách mi vlastně nevadí. Připadají mi legračně. Zvědavost je lidská.
Pamatuji ale na výlet do jedné české vesnice před víc než deseti lety. Pomáhala jsem dvěma ženám vozit jídlo pro psy do soukromého zvířecího útulku. Vzala jsem dva vlčáky a jednoho Rottweilera z útulku na procházku, a cítila jsem na sobě pohledy lidí z oken, které mě sledovaly. Když jsem se otočila, zatáhli rychle záclony. Z posledního domku někdo za mnou cosi volal. Nebylo to nic příjemného. Tento typ chování existuje všude. Jsou rakouské věsničky, kde to mají přistěhovalci velmi těžko, protože obyvatelé jsou uzavření, konzervativní, nedůvěřiví. Co je jiné, cizí, se a priori odmítá, a cizinec je vetřelec.:20JaroslavRakousko si zákonem zakázalo použití jaderné energie.Z čeho tato světově ojedinělá atomfobie vyvěrá?14:07Angela RognerZdravím Vás, Jaroslave. Rakousko má skutečně zákon zakazující výrobu a použití jaderné energie a jaderných zbraní na svém území (Atomsperrgesetz). Co vypadá na první pohled jako bezdůvodná fobie, má historické i jiné důvody. V roce 1978 se konalo referendum o zprovoznění první rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf. O jaderné energii se tehdy hodně diskutovalo. Kancléř Bruno Kreisky spojil lidové hlasování se svým politickým kreditem, a těsně prohrál: 50,47% lidí hlasovalo proti zprovoznění JE. V důsledku byl přijat zákon o nevyužívání jaderné energie. Po různých haváriích ve světě, mj. v Three Miles Island, ale především po superhavárii v Černobylu, dostali zastánci zákazu ještě silnější podporu. Veřejné povědomí o rizicích jaderné energie, o nevyřešené otázce uskladnění jaderného odpadu, o nedozírných důsledcích jaderné havárie, je v Rakousku velmi silné.:47jirimco jste zac?14:11Angela RognerAngela Rogner, 90–60–90. A Vy?:56KamilDobrý večer Angelo, bohužel se zítra ve středu nebudu moci on-line zapojit, tak alespoň takhle. Svojí otázkou tak trochu navážu na Drahouška Ritu. Co si myslíte, že bychom mohli rozumného, ale reálného, neutopistického (u)činit, abychom vztahy s našimi historicky blízkými sousedy Rakušany a Rakušankami zlepšili? Díky za názor a hezký den14:11Angela RognerZdravím Vás, Kamile. Pářit se mezi sebou, to je jedna z možností. Vážně: mám za to, že očekávání po pádu železné opony byla příliš vysoká. Před časem vyšel v Respektu na to téma výborný článek. Češi měli za sebou nepříjemnou zkušenost totality. Možná doufali, že můžou navázat tam, kde společná minulost přestala. Ale mezitím uplynulo mnoho času. Rakušané naproti tomu žili už dlouho ve svobodě a blahobytu, o kterém chtěli, aby pokračoval. I když jsme se opravdu hodně těšili, ale otevření hranic znamenalo i nejistotu pro lidi v pohraničí. Mladší Rakušané už necítili vzájemnou vazbu, kterou znaly starší generace. Byli a jsou orientováni většinou na západ. Učit se česky? K čemu? Radší se budeme nadále učit anglicky. Zázračný recept na zlepšení vztahu neexistuje. Věřím v sílu propojení lidských životů, v sílu poznávání, v příkladový efekt úspěšných projektů spolupráce. Jsem optimistka: zlepšení vztahů je otázkou času. Musíme být všímaví, přívětiví, realističtí a trpěliví.:39blogmaniakPaní Angelo,
pan Novák z Respektu píše ve svém článku Bloggeři a média, že na pondělní diskusi o blozích: Český žurnalista Miloš Čermák obšírně hovořil o vzniků blogů a webblogu, který měl 17. listopadu 2007 desetileté výročí „zrození“. Není ani tak důležité, kdy a jak první blog „oficiálně“ vznikl (na různých webech něco podobného již dávno existovalo, akorát se to jmenovalo různě), ale jak současná média mohou obsah blogosféry využívat. Jednak jako zdroj originálního obsahu zadarmo, jako zpětnou vazbu mezi redakcí a bloggery a jako konverzaci mezi čtenáři a redakcí daného média.
Jaký je Váš názor na vztah médií a bloggerů? Nevyčnívá z toho příliš ono slovo „využívat“?14:12Angela RognerVážený blogmaniaku, nejsem odbornice na blogy a média, ale pokusím se o odpověď. Nemyslím si, že blogy jsou reakcí na zhoršující se úroveň médií, jak jsem už slyšela. Blogeři jednoduše využívají možností internetu, a média využívají potenciálu čtenářů, kteří vědí občas víc než novináři. Redakční prostor, kde si může každý otevřít svůj blog, je velkou dílnou, experimentem. Čtenáři mají možnost zapojit se do rozšířené sféry žurnalistiky, vznikají tam texty od osobního deníčku až po texty přibližující se profesionální žurnalistice. Je logické, že médium chce produkty vzniklé v této dílně využívat. Mně osobně „využívání“ nevadí. Je to do výměnný obchod, v který vstoupím dobrovolně. Na jedné straně dáváme svoje duševní vlastnictví médiu zadarmo k dispozici, na druhé straně se tu otevřel participační prostor, který se blíží tomu, co nazýváme v němčině „Basisdemokratie“. A to je víc než konverzace mezi čtenáři a médii. Veřejný prostor, kam se čtenáři vracejí, poskytne cenné zboží: veřejnou pozornost. Svými názory a podněty může člověk z ulice (možná) něco ovlivňovat, na rozdíl od uplatňování názorů v hospodě a rodinném kruhu.:34Kamil OuvinDobry den, odkud jste a co se Vam v Cesku nejvice libi?dekuji za odpoved14:13Angela RognerDobrý den, Kamile. Jsem z Rakouska, narodila jsem se a vyrostla ve Štýrsku. V Česku se mi nejvíc líbí humor. Je to možná už klišé, přesto to řeknu: Češi mají vynikající, suchý humor. Něco jako divadlo Sklep jsem předtím viděla jen v rámci tvorby Monty Pythonů ve Velké Británii. Bude to ve Vaší povaze, ale možná jste se naučili z dřívější nutnosti učinit ctnost: vtipkovat nepřímo, v různých metaforách a obrazech, vést věci ad absurdum, vůbec smysl pro absurditu, schopnost číst mezi řádky, a samozřejmě i šibenický, černý humor, který byl ventilem v situacích, kdy měl člověk pocit, že nic nezmůže.:50René HarachChci se zeptat, jestli by podle Vás Rakušani přijali za svého prezidenta člověka s českým občanstvím (například Rudolfa Czernina z šlechtického rodu Czerninu)?14:14Angela RognerDobrý den René. Pokud vím, musí spolkový prezident mít rakouské občanství. Nevím, zda v historii našich voleb někdo kandidoval, kdo státní občanství neměl. Pochybuji. Nemá pan Czernin dvojí občanství – rakouské i české? To by snad nemělo být problém. Osobně by mi ani nevadilo, kdyby kandidoval rodilý Rakušan, který později emigroval a přijal americké občanství. Takto by mohl kandidovat i Arnold Schwarzenegger, ale nevolila bych ho :-):52Jirka JustPaní Angelo, změnil se nějakým způsobem Váš postoj k Evropské unii, který jste měla před tím, než jste začala pracovat ESD, a který máte dnes? Nezbavila Vás práce některých iluzí? Nebo naopak jste se utvrdila v názoru o pozitivní roli společenství?14:14Angela RognerZdravím Vás, Jirko. Můj postoj k Evropské unii se nezměnil. Nepracuji pro evropskou instituci z pouhých kariérních (vypadá to dobře v CV) nebo finančních důvodů, ale z přesvědčení. Neměla jsem iluze o spolupráci s lidmi pocházejících ze všech členských zemí EU. Věděla jsem, že ta spolupráce může být obtížná, a k nedorozuměním a frikcím jistě dochází. Velké instituce trpí obecně určitou setrvačností. Nicméně je spolupráce nesmírně zajímavá a obohacující, neboť se potkávají nejen různé jazyky, ale i různé mentality a přístupy k diskuzi a problémům. Na soudním dvoře jsem poznala inteligentní a nadšené lidi, s kterými je radostí pracovat a kteří mě právě díky svým odlišným přístupům inspirovali. Mám pocit, že dělám smysluplnou práci. Mít přístup k právu a spravedlnosti ve svém rodném jazyce je jeden ze základních principů demokracie. Přispívám ve skromné míře k uskutečnění tohoto principu v soudní síni Evropského soudního dvora. Roli evropského společenství vidím stále pozitivně. Některé velké problémy současnosti, jako jsou ochrana planety a změny klimatu, organizovaný zločin, terorismus, stále chybějící úcta k lidským právům a chudoba ve velkých částech světa, nemůžeme řešit v sólových akcích jednotlivých zemí. Potřebujeme efektivní spolupráci.:40Jiřina H.Souhlasíte s názorem spolublogerky paní Vaníčkové, který také publikovala na blogu respektu, že… cituji: Představa, že zvládnu jak zaměstnání a kariéru, tak děti a rodinu, je mylná. Když se rozhodnu pro kariéru, vychovává-nevychovává mé děti někdo cizí a když se rozhodnu pro děti a rodinu, nemám čas budovat kariéru.???14:15Angela RognerS tímto názorem nesouhlasím. Myslím, že je to velice kontraproduktivní názor, který přispívá jen k dalšímu poklesu porodnosti. Proč? Nutí ženy volit mezi rodinou a prácí. To ANEBO je velmi špatná věc. Vědomě říkám: práci, a ne kariéru, neboť většina žen nejsou workoholičky nebo chtějí dělat závratnou kariéru. Myslím si, že nemáme nechat tíhu odpovědnosti pouze na bedrách žen, ale máme jim pomáhat vytvářet podmínky, ve kterých je možné sloučit rodinu s prací. Jak může někdo očekávat, že se žena, jakmile má dítě, přestane zčistajasná zajímat o to, co vystudovala a léta dělala? Od novopečených otců to taky nikdo neočekává. Kromě toho je i dost rodin, které potřebují dva příjmy z finančních důvodů. Nechci vůbec shazovat ženy, které se vědomě rozhodly zůstat doma a být matkou na plný úvazek. To ale neznamená, že ty ostatní jsou krkavčí matky. Neměl by být vyvíjen ještě větší tlak na ženy a matky. Naopak: měli bychom přemýšlet, jak je podpořit.:01Míla DonátBerou Vás tedy v Lucemburku jako Češku nebo Rakušanku?14:25Angela RognerDobrý den, Mílo. V Lucemburku mě berou jako Rakušanku. Nicméně mám výborné styky k místní české komunitě, a ta mě bere, mám pocit, napůl jako Češku.:20David KoperaJak jste vnímala Československo ještě před revolucí?14:31Angela RognerDobrý den, pane Kopera. Častečně jsem na tuto otázku již odpověděla. Ale ráda to popisuji ještě jednou. Před revolucí jsem o Československu moc nevěděla, a abych byla upřímná, příliš se taky nezajímala. Studovala jsem francouzštinu a angličtinu, jezdila na západ, a představa, že by „východní blok“, jak jsem země Varšavské smlouvy nazývaly, mohl končit, byla naprosto utopická. Vyrostla jsem v rozdělení světa do dvou velkých bloků, a myslela si, že se na v dohledné budoucnosti určitě nic nezmění. Když přišel Gorbačov, představovala jeho glasnost určitou naději na zlepšení poměru v Sovětském svazu a jeho satelitních státech, ale nikdo nepočítal s tím, že by železná opona opravdu padne. O Československu jsem měla představu, že je to tam ještě horší než napřik. v Maďarsku, kde panoval - aspoň v naší představě a podle toho, co jsme slyšeli - trochu chaotický „Gulaschkommunismus“. Naproti tomu jsme slyšeli, že v NDR a Československu panuje velmi rigidní, neúprosný režim. Charta 77 a Havel byly pojmem u nás. Představovala jsem si, že u Vás je všechno šedé a deprimující, jídlo špatné, všichni chodí se sklopenou hlavou, mají strach a permanentní depresi. Bylo mi těch lidí (v mé představě) líto. Když jsem poprvé četla Kunderu ve výborném německém překladu, byla jsem jak elektrizovaná. Film „Nesnesitelná lehkost bytí“ sklidil obrovský úspěch, a Praha mi přišla na fotkách a v popisech úplně magická. Kundera ukázal svět, který jsme neznali. Svět, který se nacházel jen pár set kilometrů od nás, ale měli jsme pocit, jako by byl na jiné planetě. Navíc mi otevřel oči i co se týče emigrantského světa Čechoslováků na západě, o kterém jsem taky nic nevěděla. V momentě sametové revoluce jsem se sice zrovna zabývala jinými věcmi a zajímala mě jiná země, ale když jsem jela v roce 1992 poprvé do Prahy, byla jsem ukouzlená. Dojem z Kunderových knih nebyl mylný.:01Dana VelenováPíšete, že sledujete politiku především v Čechách, ale jistě máte dostatečné informace i o té rakouské - objevují se v rakouské politice podobné kauzy a aféry jako v té české? Jsou a jen se o nich u nás tolik neví, nebo je jich rakouská politika ušetřena?14:46Angela RognerDobrý den, paní Velenová. I v rakouské politice se objevují velké aféry. Napřikl. skandál okolo banky BAWAG, do něhož byli zapletení i vysoce postavení politici. Hodně se o něm psalo v médiích. Nemyslím si, že jsou rakouští politici lepší lidé. Pokušení zneužívat moci je všude. Míra korupce je v Čechách ale určitě vyšší. Kupodivu mám pocit, že to souvisí i s chybějící důvěrou v demokratické mechanismy. Když sám nevěřím, že se mi dostane to, na co mám podle zákona právo, a tvrdím, že bez darů a pokoutních manévrů to nejde, tak se nesmím divit, když demokratické mechanismy nefungují. V Rakousku jsme dlouho měli „Freunderlwirtschaft“, vysokou míru klientelismu, i přes partajní příslušnost. Myslím, že je to dnes lepší. Nejsme lepší lidé, ale možná máme víc důvěru v demokracii.:13T.V.Má Rakousko Universitu srovnatelnou s naší Karlovou?14:55Angela RognerDobrý den. Nevím, co na to říct. Myslím, že Rakousko dobré a srovnatelné univerzity má. V Grazu jsem studovala na filozofické fakultě Karl-Franzens-Universität. Nyní učím sama na protějšku UK (na Ústavu translatologie), a musím říct, že úroveň srovnatelná je.:18Zuzana DvorakovaDobre odpoledne Angelo, chtela bych se zeptat, kolika jazyky mluvite. Vase cestina je super, rekla bych, ze lepsi nez vetsiny Cechu :-)14:58Angela RognerDobrý den Zuzano. Díky za kompliment. Stále mám co se učit. Moje mateřština je němčina, dále mluvím francouzsky, anglicky, španělsky, a česky. A občas se pokusím hovorit po slovensky. To ale neznamená, že ovládám všechny tyto jazyky dokonale. Ve svém zaměstnání tlumočím ze všech svých cizích jazyků do mateřštiny, tj. do němčiny. S jazyky je to jako se sypacími hodinkami: když nějaký čas ten písek nahoře nedoplníte - anebo je aspoň otočíte, nesmíte se divit, když je pryč. Od té doby, co žiji v ČR, používám aktivně nejčastěji češtinu.:33Tomáš RybaJe tedy nějaký rakouský spisovatel (nejlépe překládaný do češtiny), který by také uměl popsat Rakousko tak, aby člověk dostal hned chuť se tam vypravit?23:55Angela RognerDobrý den, pane Ryba. Touto otázkou jste mne zaskočil. Musím přemýšlet. Napadají mě hlavně spisovatelé, kteří Rakousko (právem) kritizují, např. Thomas Bernhard. Obrazem Rakouska v zahraničí se zabývá mj. i novinář Armin Thurnherr, ale nevím, zda byl přeložen do češtiny. Doporučuji knihovnu rakouského kulturního fora na Jungmannově náměstí, kde mají zcela jistě zajímavé knihy o Rakousku, které byly přeložené do češtiny. Nedalo mi to, pozdní dodatek: Zajímavě píše Robert Menasse, rakouský spisovatel a esejista. Nevím, zda jeho eseje o Rakousku vyšly česky: „Das war Österreich. Gesammelte Essays zum Land ohne Eigenschaften“, nakladatelství Suhrkamp 2005, nebo „Erklär mir Österreich. Essays zur österreichischen Geschichte“. Suhrkamp, 2000. atd.:48Roman ZárubaV médiích se teď píše i mluví o osudových rocích (letopočtech) končících osmičkou. Myslíte si, že nám skutečně ta osmička nakonci přinese něco osudového? Co očekáváte od tohoto roku Vy?15:09Angela RognerDobrý den pane Záruba. Ty osmičky jsou zajímavé. Nevím, zda je to cyklické opakování něčeho nebo spíš číselná náhoda. Osobně očekávám od tohoto roku jistou konsolidaci (strašné slovo :-) v osobním životě, bez zásadních změn. Mám pracovní a životní rytmus, který mi v podstatě velmi vyhovuje a ve kterém chci pokračovat. Třeba přinese něco osudového příští devítka: předsednictví ČR v Evropské unii.